pondělí 27. listopadu 2017

Taneční party životního nepořádku

Na zdejší kulturní poměry velmi slušná návštěvnost. Koncertní sál vojenského bastionu zaplněn zhruba do tří čtvrtin, což mají na svědomí především přespolní plni očekávání, jak se se svým novým albem na živo popasuje Ventolin zajišťující rozehřívací čas před hlavní hvězdou. U mě převládá především zvědavost, protože částečně nevím, do čeho jdu. Desku jsem sice slyšel, ale Davida Doubka a jeho vystoupení prakticky neznám, dokonce mě překvapí, jak jsem dozvěděl od kamaráda, že je na tuzemské scéně už celkem dlouho.

Midi lidi | Zdroj: midilidi.com

Pódium je z velké části připravené pro Midi lidi, ale nechybí djský pult pro sólistu. Od prvních elektronických tónů si připadám jako v osmdesátých letech, kdy jsem ještě nebyl na světě, ale znám Daft Punk nebo neonově chladnou atmosféru Tronu. Kde se ta nostalgie bere? Proč máme neustálou touhu vracet se? Říká nám muzika osmedesátek něco? Můžeme čerpat inspiraci, ale přinášíme sami něco svého? Jaký k tomu máme vztah? Jak hudbu rozvíjíme?

Tak jako jsem nebyl úplně nadšený z desky Daft Punk jako ostatní, nejsem úplně nadšený z desky Ventolina, který mě stejně jako ostatní přivítal promítáním nápisu svého alba Vitajte. Přesto mě set částečně baví, hlavně vizuální projekce, kde se střídají reálné obrazy s těmi abstraktními, a pohledem na to, jak si sám David Doubek hudbu užívá a jak si ji užívají přítomní. Nevím, jak moc jeho tvorbu brát vážně (projekce nabízí všemožná lesní zvířata nebo krtka) a jak moc to berou vážně ostatní. Třeba se baví pohledem na bavícího se umělce.



Ale hudební žánr, který Ventolin nabízí, tedy funky disco s přihlédnutím k technu, se mi zamlouvá a modifikovaně ventolinský hlas spíše plný sloganů akceptuju. Nemusí být úplně pro každého, tak je to ale se vším. A nakonec jsem si užil asi tři nebo čtyři skladby. To není tak úplně špatné.

Následně přichází čtveřice alternativních popařů se svou novou tvorbou. Nechybí vytříbený smysl pro humor, ve chvíli, kdy si Petr Marek ladí kytaru přichází vtip, který není špatný, a dávka tanečních kreací, jež baví. Upřímně baví. Vizuální projekce nabízí vyloženě abstraktní obrazce doplňující celý koncertní pasáž, jejíž aktuální deska nabízí jen základ toho, co přijde.



Patřím k těm, kteří album ke stažení na Ulož.to cení za její melancholickou, vážně míněnou atmosféru s vlastním kouzlem. Koncert se svou vizuální složkou tomu dává vyšší hodnotu, protože jednotlivé skladby známé ze studiové nahrávky pouze dávají jakýsi náčrt toho, co si z tvorby a midilidského umění máme vzít. Taneční party nemající konce. Takhle se pařilo na elektronickou muziku v osmdesátkách? Tak to beru.

Koncert si užívám od začátku do konce, s přídavky. Bez zbytečných řečí, respektive každé improvizované slovo má svoje místo. Jistě, brněnská parta má kořeny v improvizovaném divadle, ničím se nenechají zaskočit a všechno – tančící fanynku u pódia, interakci s jinou návštěvnicí a jejím jménem, nečekaného diváka povídající si s Markétou Lisou za hudebním přístrojem přímo na pódiu – berou do hry, správně. Čas nechávají plynout. Nechávají, ať si delší party skladeb, přičemž jedna má původně skoro osm minut, lidi užívají v delší podobě. Nebo mám aspoň takový pocit. A už dlouho jsem z koncertu nešel tak nadšený. Už dlouho se nestalo, aby koncert nepřevýšil album. Dřív to bylo buď stejné, nebo horší. Budu mít na co vzpomínat. A konečně si udělám v životě pořádek, ať to má kvalitu a trochu i řád.

MIDI LIDI + VENTOLIN
25. 11. 2017 BASTION 35, JAROMĚŘ

Večer tvrdé muziky plný tolerance

Prostory studentského klubu, kam se dočasně přestěhoval kvůli nutné rekonstrukci, jsou menší, než jsem čekal a návštěvník býval zvyklý. Výho...