úterý 13. prosince 2016

Snová atmosféra dominovala tanečně zběsilému horizontu elektronické partičky

Páteční večer bývá poklidný. Procházím notoricky známou cestou do klubu na jednom konci města, který se postupně mění ve vojensky historickou část z tereziánských dob. Tím, že člověk překračuje nebo přejíždí dva mosty umožňující bezpečný přechod přes dvě řeky, jako by se dostával zpátky do minulosti. Ještě před nimi se ale nachází Bastion s číslem 35.

Skyline | Zdroj: idnes.cz

Část opevnění vystupující mimo samotnou hradbu. Čas od času se mezi návštěvníky objevují tací, kteří si historického objektu váží a obdivují. Občas se někteří zajímají, jestli takových prostor je v okolí víc. Leckdy samotní hudebníci během svých vystoupení vyzdvihují unikátnost pevnosti. Však Josefov patří společně s Terezínem k dochovaným pevnostem.

Osobně si vážím, že se někdo stará o městské kulturní naplnění, ale nutno podotknout, že v tom tenhle Bastion není ojedinělý, svým zaměření je však podle mě specifickým.

Stojím u baru, pozoruju návštěvníky, jak se baví, pijou a porůznu tráví zbývající čas do začátku koncertu. Mezi známými jsem si tak vysloužil různá označení o nezaujatém pozorovateli. Nestydím se za to. Postupně, pokud je ta možnost, se však přidávám k dalším známým nebo se prostě bavím s majitelem klubu, se kterým vesměs po každé komentujeme politicko-společenskou situaci dneška s ohledem na minulost reflektující kulturní návyky návštěvníků. Probíhá běžná konverzace nad pivem.

Vzpomíná na silné roky, kdy tady vystoupila kapela Skyline, na jejichž dnešní koncert opět všichni čekáme. Dřív na ně chodilo takřka dvě stě lidí, což je na zdejší poměry vysoké číslo. Každým rokem se číslo snižuje. Snad to není žádné tajemství, ale říkám si, že jako u každé jiné skupiny časy možná pominou. Jako by jejich muzika už tolik nelákala. Možná.

Přitom, jak podotkla kamarádka při objednávání si piva, jejich aktuální deska, jež jsem ohodnotil pětašedesáti procenty, je dobrá. Vlastně to celé vystihla. Sice nedělají úplně nejskvostnější taneční hudbu, to si přiznejme, ale sám se nemůžu úplně ztotožnit s až příliš kritickým pohledem, že by přistupovali k taneční muzice podobně jako Kabát k rocku.

Časem je reprodukovaná hudba dokreslující klubovou atmosféru vystřídána taneční muzikou puštěnou z koncertního sálu. V pravý čas utichne a začne více než hodinová elektronická nálož horizontu. Ono to svým způsobem všechno začíná dávat smysl, začínají první tóny breabeatové muziky, pokud se nepletu, jako by hudebníci ze začátku vzpomínali na své první desky. Celé to dokresluje promítačka zobrazující snovou atmosféru nebo různé obrazce. U nich neplatí, že by vizuální stránka dělala umělecké pozadí, ale naopak umělci tomu sekundují. Nejsou dominantní, těmi hlavními postavami. Na prvním místě tu je hudba.

A divák se může cítit být toho součástí, zvlášť když vizuál svítí na jeho zdviženou ruku. Třeba. Ať už si o Skyline myslíme, co chceme, musí se uznat, že koncertní atmosféru zvládají perfektně. Pak nastanou památné okamžiky, kdy v klidných chvílích světla hladí cihlový strop bastionu a z obou stran je vidět krásná stínová zpěvaččina silueta.

Samotní hudebníci se pak omezí jenom na příjemný pozdrav "ahoj parto", bez žádných dalších průvodních řečí mezi písničkami. Sami přiznávají, že za ně mluví hudba. Takže koncertní zážitek bohužel trochu brzdí delší pauzy mezi jednotlivými písněmi, kazí občasné pokřiknutí "udělejte bordel" a mnou protivné roztleskávání, které ale tak tak přechází k správnému rytmickému potlesku. Takže budiž.

Získávají si mě hlavně tím, že si asi v polovině všímají různých mezer v publiku, a tak... "Pojďte blíž, my vás neukousneme. A pokud jo, tak to budete mít jako památku." Doplňující neustálým až zběsilým zpěvaččiným tancem, jak si elektronickou, chvílemi až dubstepovou muziku užívá. Tak to má být.

Neznalý, respektive ten, který jejich muziku příliš neposlouchá, tak uznává, že zažil povedený, ba výborný koncert kombinující jak hudební, tak vizuální složku dávající zážitku vyšší rozměr, protože tuší, že ty texty tak úplně světoborné nebudou. Proč taky. Takže odchází spokojen. A já vlastně taky.

Vesna má šmrnc a drží si balanc přijatelnosti

Pálení čarodějnic je lidový zvyk spojený s pálením ohňů a vírou v čarodějnice. Pod názvem Valpuržina noc je slaven také v německy mluvících ...