pátek 25. listopadu 2016

Koncert Vltavy byl příjemný, jenom chyběl větší nadhled a humor, který nakonec obstaral divák

Během cesty do hudebního klubu Bastion no. 35, kam takřka pravidelně chodím, jsem se náhodou potkal s kamarádem, který mířil do stejného cíle. Po různých zkušenostech jsme si říkali, kolik asi přijde lidí. Můj odhad se více méně naplnil, protože se mi poslední dobou zdá, že se návštěvnost vesměs ustálila na počtu několika desítek lidí. A během koncertu jsem si taky říkal, jestli to je přesný obraz toho, kolik lidí průměrně chodí na kapelu, jíž nejslavnější skladba vyšla na albu skoro před dvaceti lety.

Vltava | Zdroj: supermusic.sk

Koncert Vltava se svým zpěvákem Robertem Nebřenským zahájila právě písní Marx, Engels, Beatles, následovanou jejich nejstarším kusem. Po úvodu třech písní přišli s třemi písněmi z nejnovější desky Čaroděj a v tu chvíli se ukázalo, jak a kam se za tu dobu vlastně posunuli.

Před časem jsem sám desku hodnotil s konstatováním, že skupina nabízí poměrně milé písně bez překvapení, prostě tak, jak hudebníky známe. Po první části vystoupení jsem se právě kamarádovi svěřil, že to na mě působilo nostalgicky. Ono to je právě nejspíš účelem. Posluchači dostanou písně, které znají deset nebo dvacet let a zjistí, že se nic moc nezměnilo.

Ale, abych jim moc nekřivdil, druhá část byla lepší. Měla větší šťávu a odpich. Ukázalo se, že přes milé, snivé a lahodící texty nemající příliš pevné nohy na reálné zemi, což dokazuje právě Čaroděj, kdy jde o přenesení našich barevných snů, jde o výtečné muzikanty mající naopak základ ve swingu a jazzu. Došlo tak k posluchačsky, možná ani ne vybroušeným, ale přesto uchu lahodícím, melodiím, kdy kde kdo uznal jejich um.

A taky asi nadhled, který k projevu Roberta Nebřenského tak trochu patří, ačkoli by si mohl jako herec dovolit více, protože v jedné chvíli, kdy dokončovali jazzově laděnou skladbu, jeden z diváků hlasem imitoval Louise Armstronga.

Pokud jsem se tedy ze strany kapely humoru nedočkal, vrátilo mi to publikum. Milý a příjemný koncert, jenom bych pro příště uvítal, aby zpěvák neměl proslovy mezi písněmi během potlesku, nevím, jak ostatní, ale takřka jsem mu nerozuměl.

Nakonec to byl vydařený večer, protože, když jsem mířil na pivo, potkal jsem cestou Matěje Hollana. Takže to za to stálo.

Vesna má šmrnc a drží si balanc přijatelnosti

Pálení čarodějnic je lidový zvyk spojený s pálením ohňů a vírou v čarodějnice. Pod názvem Valpuržina noc je slaven také v německy mluvících ...