pátek 7. října 2016

Přátelský koncert v útulném hospodském prostředí napověděl, jakou úlohu má v dnešní době písničkář

Jakou úlohu má v dnešní době a společnosti písničkář? Jakými typy písní dokáže smysluplně zaujmout, aby sám měl z toho dobrý pocit a stejně tak dobrý pocit by z toho měl posluchač, aby si neříkal, jaké blbosti to vlastně poslouchá?

Petr Matyáš Cibulka | Zdroj: Bandzone

Takové otázky mě napadaly při koncertu dvoučlenné skupiny Petr Matyáš Cibulka, kterou tvoří právě Petr Matyáš Cibulka a na cajon mu sekunduje Adam Vojtěch, jak hudebně, tak konverzačně, když zaplňuje chvíle ladění kytary.

Navštívil jsem hradeckou hospodu U lišáka. Po Matyášově, jak mu přátelé většinou říkají, vystoupení v rámci Festivalu pouliční hudby jsem potřeboval zažít celý koncert trvající něco málo přes půl hodiny (přičemž k závěru oznamujícího, že nehrají přídavky, protože žádné prostě nemají), a tím pádem získat známé písně do potřebného kontextu.

Mimo to mě pak v poměrně útulném prostředí, kdy se kytarista vyhýbal procházející obsluze, čekala náramně přátelská atmosféra. Nejenom proto, že mezi posluchači byli hlavně přátelé, také kvůli umělcově přístupu, který dostával možnost být ke svým posluchačům vlastně co nejblíž. Tohle všechno pěkně fungovalo.

Pak právě chvíle onoho konverzačního sekundování Matyášova parťáka mají své kouzlo doplňující kouzlo písniček a celkového charisma umělce, jemuž samozřejmě pomáhá herecká dráha, ačkoli, jak mi sám během rozhovoru přiznal a při vystoupení to bylo vidět, nepřestává být nervózní. Ale i to hraje. Proto bych se přikláněl k tomu, aby to sekundování vzali víc do hry za cenu toho, že by ladění museli falšovat. Celé přátelské hraní by se tím podle mého soudu tak nějak odlehčilo.

A jakou úlohu má mít v dnešní době písničkář? Po koncertě jsme se o tom u piva s Matyášem bavili, protože mám pocit, že by si sám měl ujasnit, jakou roli chce jako hudebník mít. Sám mi řekl, že jeho vzorem je Tomáš Klus (vedle něj ještě zmínil Eda Sheerana; s odstupem času si říkám, že je dobře, když nezmínil Karla Kryla nebo Jaromíra Nohavicu), převážně jeho romantická poloha prvních alb. Také, jako já, se s ním po hudební stránce vůči poslednímu albu, respektive i tomu předchozímu, rozešel. Jistě, během koncertu se netajil tím, že nechce nikomu něco přikazovat, moralizovat, předávat nějaká moudra, což mu právě na Klusovi vadí, přesto má ve svém repertoáru pár písní reflektující společenskou problematiku.

Tím, kde jsme se společně s Tomášem Klusem jaksi rozešli, by mohl sám možná paradoxně pokračovat. Na rozdíl od Klusových posluchačsky poměrně náročných a v sobě jaksi uzavřených, tedy svým způsobem nesrozumitelných písní, ty své předkládá s nadhledem, textařsky srozumitelně a posluchačsky přijatelně. To bylo vidět během koncertu, protože řada z přátel s ním právě "angažované" písně zpívali a podle mě nejen proto, že dobře znali text, ale také kvůli vlastnímu ztotožnění se s tím. Nešlo totiž přímo o angažovanosti, nikomu totiž neradí a nepoučuje, ale spíš předkládá smyšlené příběhy při uvažování nad válkami nebo různými extrémistickými diskuzemi. A nestává se z toho klišé, protože se historie opakuje.

Večer to byl vskutku příjemný, hlavně se osobně s umělcem poznat a popovídat s ním. Rozhodně bude zajímavé, jak se Petr Matyáš Cibulka umělecky rozvine, má potenciál ještě více zaujmout svoje cílové publikum. Časem, jak ukázala první nová píseň, třeba přitvrdí a bude to v naprostém souladu, protože každý má svůj vývoj. Snad se neomrzí, jako jiní.

Takové koncerty v hospodách, kde si sednete, koupíte si něco k pití a popřípadě přispějete drobným příspěvkem, mají svůj smysl.

Vesna má šmrnc a drží si balanc přijatelnosti

Pálení čarodějnic je lidový zvyk spojený s pálením ohňů a vírou v čarodějnice. Pod názvem Valpuržina noc je slaven také v německy mluvících ...