pátek 9. září 2016

Ještěně se udržuje na velmi podařené taneční vlně, která neztrácí energii

Černošicko-balkánská kapela Timudej je uskupením, které se pohybuje na rozhraní více hudebních stylů počínaje odnožemi world music jako samba nebo balkánské rytmy, přes elektroswing či přímočarý pop, až po elektronické beaty. Timudej tyto inspirace přetváří k obrazu svému, svými texty je doplňuje o poeticko-dadaistické pojetí života a vyznává se v nich ze svého bezmezného obdivu ke všem ženám světa. Dočte se zájemce o charakteru tvorby, kterou nabízí Timudej, protože o ní předtím třeba neslyšel. K takovým se řadím i já. Na desku vydanou v březnu jsem narazil vlastně náhodou.

Timudej - Ještěně | Zdroj: Bontonland.cz

V textech recenzujících umělcovu hudbu by se nemělo příliš dbát na propagační materiály. Nebo alespoň by se k nim mělo přistupovat v opoziční roli, aby se dalo najevo, zda se to kapele podařilo. Hlavní mou otázkou je, zda se na albu Ještěně projektuje přímočarý pop, protože sám moc nevím, co je tím vlastně myšleno. Zdá se mi, že tímto výrazem chce autor říct, že kapela je svým popovým pojetím k popu samotnou opozicí, že je trochu rozdílná od běžného popu, tedy tomu, který slyšíme v komerčních rádiích. Dobrá, ale ten není přímočarý, budeme-li si jej vykládat jako jasný a (prvoplánově) vyřčený? Navíc kategorie přímočarého popu se spojením s "dadaistickým pojetím života" pochopitelně postrádá smysl.

Jak se ale dozvíme a tomu dávám spíše za pravdu, jde o world music okořeněnou elektroswingem, který v tomhle případě neotravuje, není přeprodukovaný a nemusí se stát nutně ohraným, ale také elektronickými beaty, jenž jsou znatelné kupříkladu ve skladbě Já jsem DJ. Po dalším poslechu se ale stává poměrně iritující a prostě hloupou.

Celkovému albu to ale příliš neškodí, protože samotné se udržuje na velmi podařené taneční vlně, která neztrácí energii ani při domácím poslechu. Dokážu si živě představit tu nepostradatelnou energii při živých koncertech, která může být tak unavující, až nikdo nemá dost.


Dovolím si opět citovat z propagačního wiki-materiálu, který pomáhá číst příběh alba: "Timudej předkládá české veřejnosti téměř neznámou Ritu Mitsouko – výtečnou francouzskou zpěvačku s minulostí pornoherečky nebo pozapomenutý příběh zlínského veleobuvníka Tomáše Bati, který se na počátku své slavné dráhy zapletl s tajemnou Surikatou. Nové album je věnováno opět ženám (...). Každý z jedenácti příběhů má svou hlavní hrdinku, která je bez výjimky velmi silnou osobností." Kdo se totiž neseznámí s kontextem písní, může být lehce zmaten, ale to mu ale nebrání se unášet příběhy, kterým nemusí příliš rozumět pro ten dadaistický přístup či různorodost jazyků, nemluvě o výtečné muzice.

Tvorba Timudej, kterou tvoří šestice mužů, je věnovaná ženám - deska Ještěně obsahuje skladby o ženách - a je skoro s podivem, že se jim to daří bez ženského elementu. Ale je tomu tak dobře. Mohou se bez obav unášet, jak se posluchači unášejí muzikou, značnou ironií nebo odstupem. Třeba jim to nějaká ženská kapela náramně vrátí.

Hodnocení: 82 %
Timudej - Ještěně (HZDS Timudej, 2016), 41 min.

Vesna má šmrnc a drží si balanc přijatelnosti

Pálení čarodějnic je lidový zvyk spojený s pálením ohňů a vírou v čarodějnice. Pod názvem Valpuržina noc je slaven také v německy mluvících ...