úterý 19. července 2016

Rituály sice vsadili na černou, ale chybí jim autentický výraz a emoce

Před dvěma lety přišla nečekaná zpráva o ukončení další činnosti kapely A Banquet, která za své debutové album Breath, tehdy dva roky staré, sklidila velmi pozitivní reakce. Osobně jsem ji jen registroval, možná nevědomky jsem narazil na nějakou písničku. Vím, že hráli anglicky zpívaný indie-rock a že byli talentovaní. Jistě.

Rituály - Vsaď na černou | Zdroj: Bandzone


To ale vzal čas. Dva z nich - Michael Vach a Richard Spilka - založili novou kapelu s poněkud odlišným hudebním zaměřením. Z anglického indie-rocku přišli s českými texty a jakýmsi black-popem, jak se označují na bandzonovém profilu. Prostě pop se spíše depresivními texty a temnými melodiemi. To by více méně sedělo.

Od svého vydání si deska vysloužila vesměs pozitivní reakce, budiž jim to přáno. Však podle recenzí se většinový posluchač zaměřuje a rozhoduje se, zda si desku pustí. Zda půjde na jejich živé vystoupení. Na koncert bych vlastně zašel, ačkoli z debutového alba nejsem tak nadšený jako jiní.

Hlavně mi chybí autentický výraz. Na první poslech, ale další poslechy to jen potvrzují, zní prakticky stejně, což z jejich pozice nemá být příliš lichotivé, jako Robert Kodym, tedy taková průměrná verze Lucie. Ale nejsou v tom sami, podobně zní Smrtislav, ke kterému jsou také přirovnáváni. Což je právě ta potíž.

Písně, potažmo texty a melodie, do sebe postupně splývají a zní nezapamatovatelně. Jednotvárně. Jako by se ve všech devíti skladbách zabývali pouze jedním temně romantickým tématem, a tak nemám sebemenší chuť řešit smysl jednotlivých textů. Bez emocí, bez uvěření. Vlastně mě to nechává více méně chladným, ačkoli deska sem tam obsahuje některé světlé a zajímavé momenty. Kupříkladu skladba Křišťálová koule má melodii, která mi silně připomíná úplně jinou píseň, ale je to spíš problém. Opět.

Nakonec to celé nepůsobí nijak světoborně, deska po půl hodině skončí a nic mě neláká, abych si to pustil znovu. Veškeré výše zmíněné pocity by mi každý sebemenší poslech víc utvrzoval. Ale své fanoušky, očividně z řad něžného publika, si to zřejmě najde. Což jim samozřejmě přeju, ale s vědomím, že jiní zní prostě lépe. A tak je to se vším.

Hodnocení: 55 %
Rituály - Vsaď na černou (Emerald Eyes Records, 2016), 33 min.

Večer tvrdé muziky plný tolerance

Prostory studentského klubu, kam se dočasně přestěhoval kvůli nutné rekonstrukci, jsou menší, než jsem čekal a návštěvník býval zvyklý. Výho...