neděle 22. května 2016

Frýdko-místečtí Slepí křováci si mě získali, ale chvíli to trvalo. Užili jsme si je a to je důležitý

Proč chodíme na koncerty? Chodíme si užívat svou oblíbenou muziku na živo. Chodíme se dívat na svoje oblíbený interprety na živo. Popřípadě se s nimi po koncertě seznámit. A trochu popovídat. Chodíme do svejch oblíbenejch hudebních klubů a svýma několika stovkama nebo přinejmenším pár drobnejma je podpořit. Chodíme tam, abychom tak dávali najevo, že máme o kulturu - zvlášť o městskou kulturu - nějakej zájem. Nebo prostě máme o kulturu nějakej zájem.

Slepí křováci | Zdroj: Bandzone

Takže, proč tam nechodíme? Někteří možná proto, že v tu dobu, většinou páteční večer, něco jinýho na práci. Někteří možná proto, že nechtěj utrácej peníze nebo na to peníze nemaj. Někteří možná proto, že je to nezajímá. Nezajímá je žádná muzika, potažmo ta česká. Někteří možná proto, že nechtějí ztrácet čas poslechem nějaký neznámý muziky. Někteří možná proto, že si něco od těch kapel poslechli na netu, nezaujalo je to a proto nemaj důvod dát prachy na to, aby si je mohli poslechnout na živo. A třeba změnit názor. Někteří z nich mi pak daj další argumenty, vlastně tak trochu legitimní, proč na koncerty nechoděj.

Osobně na koncerty chodím. Platí o mně věci z prvního odstavce. Zvlášť se zajímám o začínající muzikanty. A pokud je už nějakej ten pátek znám, třeba jsem byl na nějakým předchozím koncertě, zajímá mě, jak se za to dobu propracovali, co se změnilo. Kromě toho pak ze svý mladý studentský pozice rád podporuju městský akce, o kterých si myslím, že za to stojí. Nebo přinejmenším prostě z principu.

Pamatuju si, co jsem si říkal o kapele Bez šance!. Mladí kluci, který si zvolili punkrockový nářezy s politickejma textama. Proti tomu jsem nic moc neměl, ale upřímně je poněkud usměvný, když vám texty proti systému zpívaj přibližně dvacetiletý muzikanti. Možná to vlastně dává nějaký smysl, protože kdo jinej, ale všimne-li si divák, že jeden kytarista má triko N.V.Ú., tak si prostě uvědomí, že politický řeči jsou uvěřitelnější od starších punkovejch matadorů. Nic proti, ale to si prostě říkám, že až tihle kluci ještě vyrostou... Nemůžu jim ale ubrat na humoru a vtipu. Správní muzikanti, zvlášť ti punkový, se nesmějí brát moc vážně. Tuhle tříčlennou partu poslouchalo a pozorovalo přibližně dvacet lidí. Pro ně to bylo "lepší než nic", ale záhy si troufli rejpnout vůči Dukle vozovně. No a nakonec mile překvapí, že jim to bubnuje asi patnáctiletej kluk. A bubnuje náramně. Jenom ten kontext vtipnosti a politicky laděných textů všechno podtrhuje.

Po nich přišla na řadu zmíněná Dukla vozovna, u který si dřívějších akcí pamatuju, jakej byl nával. Tentokrát opravdu dvacet lidí bylo prostě málo. Překvapilo mě to. Ale hráče to neodradilo a odehráli slušnej koncert, jak jsou jejich posluchači nebo fanoušci zvyklí. Pořád u mě platí, když jsem je slyšel před nějakým časem poprvý, to okouzlení spojení punkovýho řezu s harmonikama. Jasně, nejsou jediný, ale stejně. Pak mě potěšilo, že se mezi písničkama omezili na pouhé děkování. Když to nemá patřičný místo, nezdržujeme se řečma.

No a na konec frýdko-místečtí Slepí křováci. V jejich případě kdekoho zamrzí, že je poslouchalo a při koncertě snad nejvíc pařilo těch dvacet lidí. Ale stalo se. Chvíli mi upřímně trvalo, než jsem jim přišel na chuť. Představte si partu čtyř chlápků, dva z nich mají na sobě afroparuky, a hrajou vlastně punk občas říznutej metalem, s trochu hiphopovými prvky nebo worldmusicovými aranžemi za pomoci didgeridoo. Fakt jsem nějakou dobu přemejšlel, jak je mám brát moc vážně. Získali si mě. A to je důležitý. Přeci jen mi v tom chyběla větší progrese humoru. Proč třeba neměli paruku všichni? Zvlášť, když vydali desku Afropunk. Proč si z toho víc nedělali prdel? Nebo to bylo proto, že to brali a mysleli vážně? Nemyslím si. O textech ani nemluvě. Jak na svým Bandzoneu píšou, že diváky čeká "pódiová show doplněná o opravdu rozmanité převleky je zážitkem, který se jen tak nezapomíná", tak se tak prostě nestalo a byla to škoda. Hudebně jsme si ale užili. A to je důležitý.

Šlo o poslední akci v této sezóně v jaroměřským hudebním klubu Bastion 35, který se za celou tu dlouho dobu své existence stará o velmi slušnou nabídku nejrůznějších koncertů nejrůznějších hudebních stylů od rocku, punku, žánrovějších odnoží elektroniky nebo po alternativu. U nás jde prakticky o jediný prostor, kam zajít na živý koncert relevantních skupin. Byla by proto škoda, kdyby z nějakýho důvodu skončil. Kupříkladu proto, že lidi nechodí na koncerty. (Ale samozřejmě že ne vždycky, občas je to milé na pohled.) Protože moc dobře znám majitele, věřím, že se tak nestane, ačkoli provozovat ho není úplná sranda. Ale to tak bejvá. Do další sezóny mu proto přeju lepší a světlejší zítřky.

Mladá alternativní scéna pomalu roste

Hudba patří k uměleckým prostředkům vyjádření. Někdo se hudbou chce bavit, jiný sdělovat vážná témata a názory, které mu pomáhají vyrovnat s...