čtvrtek 28. dubna 2016

Osobní deska Lucie Bílé překvapí moderním zvukem, ale dostane se do rutiny

Porevoluční posluchač má jiný vztah k umělcům, kterým se svým způsobem podařilo být loajálními se socialistickým režimem. Nebo režim prostě svým uměním nijak neohrožují, a tak nemají problém s politikou, protože jí nevěnují pozornost a produkují neškodnou a potěšující hudbu stávající se populární. Proto vlastně rozumím popularitě takových umělců jako Karel Gott nebo Lucie Bílá, ale nikdy jsem jim příliš nevěnoval pozornost. Písním Karla Gotta, tedy interpreta cizích textů, jsem se spíše vyhýbal, a tvorbu Lucie Bílé jsem pozoroval okrajově, některé písně znám z pasivního poslechu radia.

Lucie Bílá - Hana | Zdroj: Topvip.cz

Ze zájmu jsem si pustil novou desku Lucie Bílé, příznačně nazvané podle druhé písně, respektive občanském jménu zpěvačky Hany Zaňákové. Ačkoli má svoje textové limity, hned zpočátku si dovolím poznámku, že bylo vlastně správné, když se textů písní chopila dvojice Petr Harazin a Štěpán Petrů ze skupiny Nebe, která ale svou poetikou nechvalně připomíná tvorbu Richarda Krajča. Což je klad, ale i zápor českých textů.

Hned od začátku alba překvapí moderní zvuk, který je v kontextu českého popu poněkud nezvyklý. Nebo přinejmenším vůči své tvorbě. Zvlášť v případě Lucie Bílé, ale větší znalci se možná ničemu nediví, protože jde o její pozvolný vývoj. Takže je všechno v pořádku. Jenom se neustále musím divit, což není případ jenom umělkyně Hany Zaňákové, jak dokáže být zpěvačka se silným hlasem - však má zkušenosti z muzikálů a prošla si heavymetalovými kapelami - populární a uznávaná v takovém žánru jako je právě pop.

Silnou skladbu je titulní Hana, kde Lucie Bílá zpívá "znáš ze mě jen půl / jen jedno mý jméno / půlku duše mé", a tak se přiznává, jak řekla v jednom rozhovoru, že Lucie Bílá je pouze hudební role Hany Zaňákové.

Další písně Hráze a Poprvé zaujmou tanečním prvkem, hudebně to sedí, textově posluchač porozumí, co tím chtějí říct. Jenomže mám osobní problém se skloubením českého a anglického textu, který svým zpěvem obstarává Martin "Maxo" Šrámek, jenž měl právě na starosti hudební produkci celého alba. Prostě obecně v české popové muzice nerozumím, proč interpreti kombinují tuzemský text s anglickou (nebo jinou) verzí. S tím doplněním, že ne vždy jde o doplněk, kdy se v angličtině zpívá to, co v češtině, a už vůbec se nedomnívám, že by se umělci tímto způsobem mohli stát něčím mezinárodní, protože pořád tady bude ten okamžik, kdy zahraniční posluchači neporozumí češtině (jako čeští cizím jazykům). Bonusovou písní je spolupráce se slovenskou zpěvačkou Celeste Buckingham, která dokonce anglicky rapuje, bohužel jde o nevyužitý potenciál, který se prostě ztratí.

Intimně klidná V loužích opravdu připomíná tvorbu Richarda Krajča, hudebně pak právě spolupracující Kataríny Knechtové. K té mám jenom poznámku, kdy jako posluchač konečně porozumím, co tím textař chtěl říct, pochopím metafory, představím si tu situaci a říkám si, co jí "kolikrát / v loužích / prsty mé zkouší / si na nebe / sáhnout a trochu výš // kolikrát / v loužích / nohy mé / touží / na nebe / šlápnout v oblacích / projít se v oblacích" v tom braní?

Hudební produkce může mít ale své limity, pokud producent neopustí od zavedené šablony, což dokazují O slunci a Mezi řádky, hudebně zaměnitelně podobné, přičemž jako by Mezi řádky nějak připomínaly starší Bílou píseň. Textově pak nezaujmou. Nezaujme tak zbytek alba, respektive vnímal jsem hudbu, ale to bylo asi tak všechno. Je-li v české hudbě důležitý také text, zvlášť u osobní Hany, je to špatně. Deska se tak bohužel dostává do rutinní fáze, kdy jsem byl sice na začátku moderností překvapen, ale ničím dalším nenadchnut.

Na konec celkem slušnou písní jsou Růžové brýle, které by se mohly stát hitem. Album tak chtě nechtě zrcadlově ukáže, jak jsou na tom české radiové stanice. Budou pouštět nové skladby Lucie Bílé? Pokud ano, posluchači by mohli také, pokud si k nim nenajdou vlastní cestu.

Věřím, že deska má pro samotnou Lucii Bílou - nebo Hanu Zaňákovou - svou cenu a místo. Je z ní slyšet ta osobitost. Je dobře, že album vzniklo, protože si troufám tvrdit, že na poli české populárně mainstreamové hudby se řadí k tomu slušnému, poslouchatelnému a povedenému.

Hodnocení: 79 %
Lucie Bílá - Hana (Supraphon, 2016), 40 min.

Mladá alternativní scéna pomalu roste

Hudba patří k uměleckým prostředkům vyjádření. Někdo se hudbou chce bavit, jiný sdělovat vážná témata a názory, které mu pomáhají vyrovnat s...