čtvrtek 14. dubna 2016

Bezprostřednost se Prague Conspiracy na desce nepromítla, ale určitá hravost ano

Bývá běžné, že si posluchač ke kapele najde cestu skrz hudební cédéčko, které poslouchá pořád dokola a při nejbližší příležitosti si hudebníky užije při živém koncertě. Nebo si to alespoň myslím. U mě je to v případě teď už rockových Prague Conspiracy kolem kytaristy Kuby Siňora naopak.

Prague Conspiracy - Inner Game | Zdroj: Prague Conspiracy

Jejich koncerty jsem navštěvoval vlastně na kamarádovo pozvání, který je zná právě skrz Kuby Siňora a zná jeho hudební historii, respektive celé kapely více než já. Takže mě období Prague Ska Conspiracy více méně minulo, ačkoli jsem občas něco někde slyšel nebo registroval. Vlastně jsem je blíž poslouchal a při koncertech pozoroval až po výměny hudebního žánru, tedy s příchodem zpěvačky Anety Galisové a debutovým albem Regenades, který jsem slyšel až po nějaké době. Prostě jsem kapelu znal více z koncertů.

Nejvíc se mi u nich líbila bezprostřednost. Nikdy si příliš nelámali hlavu pro kolik zrovna hrají. Mám dojem, že jsme zažil koncerty pro pět až deset nebo až dvacet nebo třicet lidí. Buď hrálo roli, že na těch konkrétních místech je prakticky nikdo moc neznal, nebo načasování, kdy hrát na festivalu mezi prvními nebývá vždycky výhra. Vlastně skoro vůbec.

Pocit z bezprostřednosti a hravosti, svým způsobem si ze sebe dělat srandu při koncertech se pochopitelně na desce nepromítne. Ačkoli hravost a že je hraní prostě baví, na albu poměrně znát je. Jinak by to nedělali, že jo.

Albu jako takovému prospívá pouhých deset písniček, které zaplní něco málo přes půl hodiny. Posluchači tak dávají možnost po prvním poslechu zmáčknout znovu play, protože hudbou není přesycen.



Po poslechu Times Like These se některým může zdát, že rocková kapela tak trochu změkla. Není to tak úplně pravda, ačkoli na desce najdeme mírně popové písně nebo jednu až v country. To jim také prospívá, protože album je pestré a svým způsobem jednoduché texty tomu ani nevadí. Není tak říkajíc na jedno brdo. Navíc pak ukazuje, čeho všeho jsou jako kapela schopni. Pozornější posluchači se pak můžou zaměřit na některé hudební detaily - buď dynamické bicí, nebo kytarové linky -, které se vytříbí po opakovaných posleších. A všechny polohy zvláště zpěvačce prostě sluší.

Některé recenze chválí, že se kapele podařilo tu koncertní atmosféru slušně převzít do studiové podoby, jinde si zase myslí, že ne. Přidávám se k prvnímu táboru, protože mě deska zaujala a pořád mě baví. Přiznám se, že si přitom představuju, jak to funguje na koncertech.

Hodnocení: 85 %
Prague Conspiracy - Inner Game (Prague Conspiracy, 2016), 33 min.

Vesna má šmrnc a drží si balanc přijatelnosti

Pálení čarodějnic je lidový zvyk spojený s pálením ohňů a vírou v čarodějnice. Pod názvem Valpuržina noc je slaven také v německy mluvících ...