pátek 25. března 2016

PayaNoia je príma parta. Nebojí se politických témat, aby je měli z krku

Zelený čtvrtek a zelené pivo. To patřilo ke koncertům, které proběhly v hradeckém studentském AC klubu, kde po celou dobu panovala příjemná a přátelská atmosféra - kromě přijatelného klubového prostředí doplněného různými obrazy, ji měl více méně na svědomí místní hostinský Ivánek, dodával tomu totiž zdejší jakost. Je to samozřejmě o lidech, takže ačkoli v klubu bylo kolem dvaceti lidí, ničemu to nevadilo.

PayaNoia | Zdroj: Facebook

Začala skupina W.A.F. z Vysokého Mýta. "Parta mladých kluků, kteří se snaží oslovit publikum převážně českými texty a svým 'svižným' pop-rockem." Stojí stroze na jejich internetových stránkách. Aby měl posluchač lepší představu, je potřeba buď si poslechnout písně na internetu nebo nejlépe zajít na koncert. Ze začátku jsem s nimi měl obdobný problém jako s kolegy z Glad For Today, neřekli byste, že tihle týpci hrajou pop-rock, což hrajou. Ale nic proti tomu. Bylo to příjemné, ačkoli nás mohl trápit zpěvákův projev - moc na to tlačil. Po celou dobu jsem si říkal, co mi to jenom připomíná, co mi na tom případně vadí. Kamarádka na to přišla: Mandrage. To, co jí vadí na Mandrage, tady právě bylo. Bohužel ale až ke konci jejich koncertu do toho opravdu řízli a bylo na co se koukat nebo co poslouchat. Bylo to o něco zajímavější. Vlastně mě mrzí, že elektronický šmrnc měli jenom ze začátku, a pak občas. Na druhou stranu je musím pochválit za příjemně inteligentní české texty, které více méně dávaly smysl. A prosím vás, co znamená to W.A.F.?

Vystřídali je obdobní Liwid. Název má asi svůj význam. Hráli více méně stejně obdobně, byť jsou věkově o něco starší. Hlasově více modifikovaní. Bylo to ale příjemné. Taky jsem se neubránil dojmu, že mi to něco připomíná, možná tvorbu Michala Hrůzy. Každopádně to něco vypovídá o zdejší mladé hudební scéně, posluchač se srovnání neubrání. Však pak sami upozornili, že mají podobnou píseň o blondýně jako jejich kolegově z W.A.F. Byli ale upřímně vtipní, když je místní hostinský svým stylem třicátých let (jak to sami označili) okouzlil, nebo požádali o úpravu světel, protože i na těch pět lidí chtějí vidět. Tentokrát je ale musím pokárat za občas pitomé texty: "jsi žena za pultem / jsi zdravá jako müsli s jogurtem" mě rozesmálo.

Zakončili to PayaNoia kolem Pavly Táboříkové. Príma parta. Textově asi nejlepší. Kupodivu mají v repertoáru přiznaně politické písně, ve kterých používají motivy z Čekání na Godota nebo Orwellova románu 1984. Zhostili se toho vlastně s vtipem, protože to měli hned ze začátku z krku. Pak Sexuální turistku dali do kontextu současné uprchlické problematiky, což má svůj smysl. Prostě se snažili, aby přes všechny karamboly, textového významu nebo zvukových potíží, byla pořád prdel. Tomu dodávalo šmrnc ksichtění (myšleno v dobrém) samotné zpěvačky nebo růžový nápis na jejím černém tričku, která obdivuhodně zpěv a hru na bicí bez problémů zvládala. Když se pak s kolegou Kubou hrajícího na elektrickou kytaru vyměnila a sama pak hrála na klávesy, jako by přišel jiný zvuk. Možná zajímavější. O už zmíněné hudební nebo textové podobnosti i v jejich případě hraje svou roli fakt, že Stále dál připomíná známý rockový riff (na což sama zpěvačka za bicími upozornila kytaristu, jestli si nespletl kapelu) nebo Ona to ví zase hit Nafrněná Barbory Polákové. Bylo to ale přiznané, což je vlastně v pořádku. Kromě toho, že došlo k nechtěné, ale přesto vtipné interakci s jedním divákem z publika, na jejíž příčinu si už přesně nepamatuju, přesně totiž moc nevím, o co vlastně šlo, na konec jako přídavek došlo ke krásné a fungující výměně, kdy si zpěvačka důstojně střihla jednu píseň od Janis Joplin a na bicí to improvizovaně sehrála kamarádka. Těším se na další setkání. Tohle byla totiž krásná a přátelská tečka.

Vesna má šmrnc a drží si balanc přijatelnosti

Pálení čarodějnic je lidový zvyk spojený s pálením ohňů a vírou v čarodějnice. Pod názvem Valpuržina noc je slaven také v německy mluvících ...