středa 6. června 2018

Mladá alternativní scéna pomalu roste

Hudba patří k uměleckým prostředkům vyjádření. Někdo se hudbou chce bavit, jiný sdělovat vážná témata a názory, které mu pomáhají vyrovnat se s problémem. Nebo mu hudba pomáhá problém nějak řešit. Ulevit si. Přispět ke zdárnému řešení.

Froples | Zdroj: Bandzone
Nemuselo se tak zdát, ale třetí večer studentských kapel hrajících převážně alternativně nezávislý rock tomu trochu přispěl, respektive ukázal, jaké jsou možnosti. Někteří to brali vážně, jiní moc ne ve smyslu vytváření hudby hlavně jako zábavy. Oba způsoby jsou legitimní, proč ne, ale oba způsoby mají své hranice, což tak v hudebním průmyslu občas bývá.

Čtveřice Froples pochází z Olomouce, přesto jsou spíše známí mimo svůj region. Kapela má dokonce ambice prorazil za hranice, čemuž napovídají anglické písničky nebo samotný žánr, jenž je v domácím prostředí spíše na okraji, nebo úplně skomírá. Vzpomněl jsem si na éru indierockových kapel, přičemž třeba jedna z nich byla známá hlavně v zahraničí, které v současnosti prakticky neexistují. Kluci každopádně vkusně, nenásilně a neúsměvně kytarový žánr doplňují lehčí elektronikou a náramně se to poslouchá. Dokonce i používání vyšších tónů, nejen intenzita hlasitosti, slouží jako výrazový prostředek vlastního vyjádření se toho, že nás třeba něco trápí. Nehrají o veselých věcech, pravděpodobně, a přitom se neutápí v lítosti. Nenechávají se rozhodit neposlušnou technikou ve formě vypínání monitoru a promítačky promítající název kapely a i přes menší počet posluchačů si dokážou užít vlastní písničky, což se sice tak nějak předpokládá, ale alespoň nemají takzvaně blbé kecy a do těch nejniternějších skladeb se dokážou položit.


Další kapelou byli pražští Go Ahead, Make My Day nabízející podobný hudební model, ačkoli vizuálně představovali styl spíše sedmdesátých nebo osmdesátých let. Nejmilejší bylo pozorovat jednu slečnu, jak si kapelu, především jejího frontmana, užívá, a jak si tancování užívá parta kamarádů. Což má svoje limity: sice nastalo, že zpěvák v jedné chvíli přešel do publika, ale publikum v závalu celkové atmosféry tomu nevěnovalo pozornost. Kluci nabízejí letní feeling bezstarostnosti. To k žánru patří, ale osobně bych očekával buď jasnější message nebo aspoň náznak originality. Bylo to takové příjemné a své posluchače si to nachází.


Závěr večera patřil místním M'alone, jejichž úvodní skladba napověděla, o co jim jde, a pokračovalo to třeba při písni využívající fonetickou hříčku názvu kapely nebo oslavnou ódu na majitele klubu, což prakticky může fungovat jenom v tom klubu. Nic proti ničemu, člověk si vzpomene na to, co letělo v devadesátých letech na diskotékách nebo alternativní hudební scéně, a leckdo jim přeje elán, chuť něco tvořit, lidi hlavně bavit. Lidi se vážně bavili, ale hranice spočívá v tom, že jednak to nemůžete brát tak úplně vážně a postupem času se to oposlouchá. Chválím češtinu ve smyslu srozumitelnosti a určitý smysl pro humor spočívající třeba v tom, že písničku obsahující narážky na Andreje Babiše a heslo hnutí ANO "bude líp" označili jako "apolitický lovesong". Přesto jejich obsah nemá příliš vysokou kvalitu sdělení. Jistě rezerva spočívá i v tom, že šlo o jejich koncertní premiéru, takže jim především přeju, aby více hudebně rostli, absorbovali různé vlivy svých hudebních vzorů a vytvářili si ten vlastní, a pokud se chtějí nadále věnovat mateřštině, přimlouvám se za hlubší sdělení. Aspoň trochu.



Obecně je vždycky milé sledovat, jak se současná generace umí hudebně bavit, je ochotna účastnit se koncertů, podporovat nejen své kamarády, ale také hudební klub. Snad to nepoleví a bude nadále růst. Jak zájem, tak vkus a případně nějaká message, která k nezávislé alternativě patří.

ALT.NIGHT 3.0
2. 6. 2018 KRAFT, HRADEC KRÁLOVÉ

Mladá alternativní scéna pomalu roste

Hudba patří k uměleckým prostředkům vyjádření. Někdo se hudbou chce bavit, jiný sdělovat vážná témata a názory, které mu pomáhají vyrovnat s...