neděle 27. května 2018

Večer tvrdé muziky plný tolerance

Prostory studentského klubu, kam se dočasně přestěhoval kvůli nutné rekonstrukci, jsou menší, než jsem čekal a návštěvník býval zvyklý. Výhodou ale je, že má divák hudebníky takřka nadosah ruky a zároveň nemá daleko k baru, kde se ovšem musí učit určité toleranci, protože při větší návštěvnosti bývá prostor nutně zaplněný.

Lazer Viking | Foto: Anna Bartolotti

O toleranci to vlastně bylo celý večer. Ať už přiznaně, či skoro neúmyslně. Tolerancí ze strany zájemců o můj komentář k vystoupení Wolfhooker, který absentuje, jelikož jsem z časových důvodů došel až na The Valentines. Místní nezávisle alternativní umělci řadící se ke zasněným kytarovkám mířícím převážně na zakouřená srdce. Hodně příjemný poslech s poměrně srozumitelnou angličtinou, ačkoli textová stránka patrně nehraje úplně důležitou roli, což u podobně naladěné muziky bývá běžné. Nedomnívám se, že by přinášeli úplně světobornou tvorbu se sofistikovaným sdělením, na druhou stranu patří k těm slušněji sehraným kapelám, jež nám domácí mladá scéna nabízí. Lidi se občas potřebují odreagovat a prostě si zatancovat.

Parta Glad for Today přišla s něčím, co sami označují post hardcore. Tvrdá muzika to je. Zpočátku mě kombinace hardcorově posazenému zpěvu s rockovým zpěvem neladila a spíše rozesmívala. Uvědomil jsem si, kde jsou patrné vlivy a že by možná rap byl lepší, což dokazují chvíle, kdy měli hiphopové manýry jako zvedání rukou do rytmu a hecování publika: chtěl bych zpěváka upozornit, že se publikum nehecuje křikem "get out", ale "jump", tedy pokud nechce, abychom vypadli. Postupem času se zážitek zlepšoval, šlo to více méně ruku v ruce a bylo poměrně zajímavé sledovat, jak si to lidi užívali. (Aniž bych si to pamatoval, už jsem je viděl a vlastně došlo k lepšímu pocitu.)

Určitým očistcem pro mě byli punkově hardcoroví Skywalker, kterým to vyloženě šlapalo ze všech mladých kapel asi nejvíc, přestože jsem jejich sdělení tak úplně neporozuměl, ale to já tak u těchhle tvrdých kapel mám tak obecně. Čemu jsem naopak porozuměl, byly promluvy mezi písničkami, za které je nutno jednou pochválit, po druhé pokárat. Za prvé je správné, že zpěvák řekne, že jsou proti rasismu, sexismu, homofobii a xenofobii, aspoň vím, že mají nějaký názor a neřadí se mezi beznázorové skupiny, vedle toho mě těší, že vyjádřil jakousi solidaritu vůči těm, kterým se jejich tvorba nemusí líbit. Ale za druhé nevnímám úplně dobře prohlášení, že hudba je zadarmo na akci, kde se vybírá vstupné. Jak nad tím přemýšlím v různých kontextech, je to nesmysl.




Závěr večera patřil Jakubu Kaifoszovi jako Lazer Vikingovi, jinak známý z vysílání Radia Wave nebo Wild Tides, jenž umělecky a hudebně všem ostatní dal najevo, co si o tom všem myslí. Estetika rock'n'rollu šedesátých a snad sedmdesátých let, nutně přítomný humor a jakési poselství, které nemusí každý pochopit a přijmout. Alespoň takový jsem měl dojem z prvních chvil. Možná to bylo schválně, když nedával dostatečný prostor pro potlesk a sázel písničky částečně z přednahraným doprovodem, možná opravdu chvíli trvalo, než si přítomné získal. Ale během koncertu si přítomné svým neotřelým způsobem a kupříkladu přetržením bariéry nebo postavením se na stůl každopádně hodně získal. Některé asi obavil, jak dával najevo svou nevoli k natáčení mobilními telefony nebo kontaktním přístupem k jednotlivým divákům. Jízda mající jak lásku ke kytarovým tradicím, tak odstup a nadhledem ke všemu kulturnímu, co je mezi námi přítomné.

After party měl na starosti DJ Vegy plující na stejné vlně. Chápu, že jeho djská dráha vznikla přinejmenším proto, že je nebavilo, co dříve pouštěli po jejich koncertech, ale nemůžu se ubránit dojmu, že některé písničky v současné době dokážu poslouchat jen ironicky, přestože je jiní berou možná stále vážně a vážně na ně tancují.

Nakonec mě potěšilo, že se organizátoři zdrželi děkovacího ceremoniálu, který si nechali na facebookovou událost. Kupodivu mě přítomná reklama příliš nerušila, možná to bude tím, že nebyla křiklavá a že neodkazovala na nekulturní prostředky, ačkoli si s počínáním Red Bullu či Jägermeisteru můžeme myslet své. Podobné akce mě však neustále vrtají hlavou svým smyslem. Každá kulturní akce by měla mít smysl, pokud je smyslem Raindeer festivalu "vpravit trochu šťávy a nebráníme se ničemu. Mezi lidi šíříme dobrou náladu a pozitivní energii." vlastně bez ohledu na hudební žánry a vkus jednotlivých návštěvníků, kulturně se pobavit a občas vyjádřit nějaký ten názor, tak to beru a lidem, kteří za tím stojí přeju mnoho dalších úspěchů.

(Do poloviny června můžete v prostorách AC klubu zhlédnout výstavu fotografií Projekt 365 Anny Bartolotti.)

RAINDEER FEST 2018
25. 5. 2018 AC KLUB, HRADEC KRÁLOVÉ

Mladá alternativní scéna pomalu roste

Hudba patří k uměleckým prostředkům vyjádření. Někdo se hudbou chce bavit, jiný sdělovat vážná témata a názory, které mu pomáhají vyrovnat s...