středa 18. dubna 2018

Elektronický Kittchen odzbrojující, prožitý a vtahující

Prostory určené muzikantům zahaluje mlha, což v kontextu trička, který má Jakub König na sobě, na němž je kreslený portrét Aloise Nebela, dává společně s kuchařskou maskou určitou dávku jisté anonymity. Nejde tak úplně o to, co se mezi muzikanty děje, respektive divák jejich počínání tak úplně sledovat nemusí, ale jaká je atmosféra, zvuk a celková nálada. Celková nálada bez zbytečných řečí a rušivých světelných elementů.

Kittchen a Aid Kid | Zdroj: fullmoonzine.cz

Celková nálada je čistě introvertní. Každý si hudbu užívá po svém. Lehké klimbání, mírné podupávání nohou, prostě takový příjemný zážitek. Dá-li se písním, které Kittchen ve své tvorbě prezentuje, říkat, že jsou příjemné. Vlastně nejsou. Jsou silné svými příběhy, svým prožitkem, mezilidskými vztahy. Příjemný je celkový poslech.

Poslech, který se od původní nahrávky alba Kontakt rapidně mění. Zvlášť je to znát u Sudet, které jsou nádherné svým rytmem přidávající industriálnost prostředí. Živá a hrubá síla je vystřídána mírným elektronickým zvukem beatového alchymisty Aid Kida, jenž večer poté uzavírá djským setem na pomezí takzvaně inteligentní taneční muziky a lehce elektronické taneční muziky.

Elektronická muzika náramně doprovází tvrdost a hrubost elektrické kytary, jejíž ostrý a říznutý post-rockový zvuk Kittchen vytváří i za pomocí smyčce, a občas lehce zdánlivě, záměrně či naopak úplnou náhodou připomene současnou hudební éru Radiohead.

Celková nálada je tak odzbrojující, prožitá a vtahující, že ačkoli pánové na místě bývalé továrny tvořili přibližně deset písní, uběhla neuvěřitelná hodina. Sami naprosto přesně odhadli délku, kterou lze unést ve smyslu "tak akorát". Ani příliš dlouhé a únavné, ani zdánlivě krátké.

Zmíněným překladem původních názvů elektronickým subžánrů IDM a EDM jsem chtěl ukázat, že v případě tvorby Ondřeje Mikuly na pojmenování toho, co hudebník vytváří, tak úplně nezáleží, respektive názvosloví může být zavádějící, protože důležité tak úplně není, jaký je výsledek jeho producentské práce, potažmo toho, co rád poslouchá a pouští, ale jak sami hudbu vnímáme.

Jednoduše bylo hrozně zajímavé sledovat, že na stejnou muziku - právě něco mezi IDM a EDM - někteří tancují po svém, neviditelně, intelektuálně, za to jiní naprosto živelně, přesně tak, jak by jiní tancovali na mainstreamovou, prvoplánovou elektronickou taneční muziku, co letí komerčním světem.

U této části mohl posluchač nabýt dojmu, že to bylo přeci jenom krátké, ale na druhou stranu si někteří, co nechtěli jít spát, mohli užít hudební afterparty střídající snad až úsměvné melodie, které se do určitého kontextu ani tak nehodí. Ale budiž. Důležitější rozhodně je, zda si lidé uchovali Kittchenovo mírně kokrlomně vyjádřené poselství, abychom si užívali pozitivnější dny, protože bouřek je všude kolem snad až moc.

KITTCHEN & AID KID
14. 4. 2018 KRAFT, HRADEC KRÁLOVÉ

Mladá alternativní scéna pomalu roste

Hudba patří k uměleckým prostředkům vyjádření. Někdo se hudbou chce bavit, jiný sdělovat vážná témata a názory, které mu pomáhají vyrovnat s...