úterý 1. srpna 2017

Neziskový festival jako esence otevřenosti

Městské akce mívají pro svou oblíbenost značnou tradici. Každým rokem využívají hojných prostor, které zdejší nejrozsáhlejší městský park nabízí. Masarykovy sady v Jaroměři bývají pro své dvě části využívány pro různé příležitosti různými městskými organizacemi. Ukazuje jistou pestrost a kulturnost našeho ducha.

Návštěvnost festivalu | Autor: Petr Hrudka

Kulturním, ale hlavně sociálním duchem je plný takzvaný FestNeFest pořádaný Střediskem Diakonie Českobratrské církve evangelické Milíčův dům (nikoli Československé církve bratrské, jak informuje Náchodský deník; taková církev totiž neexistuje), jenž se pyšní třeba městskou finanční podporou, ale také podporou dalších organizací, díky čemuž může být pro návštěvníky zdarma.

O akci jsem referoval před rokem, jelikož jde také o hudební festival, a dokonce občas bývám svými komentáři tak znám, že jsem chvílemi samotnými organizátory osloven, co změnit nebo zlepšit. Organizátorů a jejich dobrovolné práce si nutno vážit, protože dělají zaslužnou kulturně-sociální činnost, které není nikdy dost.

Zpočátku si návštěvníci užívali pohodové rockové muziky od Wořežprutu nabízející převážně převzaté písně, u nichž jsem si říkal, jak je zajímavé, že v současnosti stále svým způsobem fungují, přestože pro svou notorickou známost ztrácejí původní charisma a stanou se z nich písně své doby. Dnes fungují, aspoň pro mě, jako nostalgická vzpomínka s ironickým úsměvem. Cožpak dnes vážně posloucháme třeba I Love Rock'n'Roll od Joan Jett & the Blackhearts, ale proslavené verzí Britney Spears? Na druhou stranu překvapí věkový průměr muzikantů. Nebojí se a nabídnou několik vlastních skladeb. Takže, jen tak dál a neustrnout u průměrného a nicneříkajícího bandu hrajícího všechno možné, jenom ne sebe.

Mezi tím se dětští diváci věnovaly hrátkám jako malování obličeje nebo skákání v nafukovacím hradu či trampolíně, přestože jim svou pozornost věnovali také muzikanti.

Další skupinou byla Band-a-ska s pohodovou a poměrně živelnou ska muziku kombinující popovou líbivost prezentovanou jednoduchými českými texty (nepočítám jednu anglickou), u nichž jsem dospěl k názoru, že je důležitější hlavně hudební složka, ačkoli se občasným kulturně kritickým obsahem nebojí. Nechyběly tak narážky na diváky nekonečných seriálů místo poslouchání muziky. A bylo to tak vlastně správně, protože je potřeba si uvědomit, že kritičnost ke ska prostě patří.

Pánové z kapely Kohout plaší smrt hráli sice slušný punkový rock, ale postupem času se jednotlivé písně staly monotónními, bez vývoje, bez vzrušení. Takže nevadilo, že jsem na nějakou chvíli z koncertu odešel a vrátil se na konec.



Po setmění přišli Něco chybí. A opět, stejně jako minulý rok, moderátoři řešili, co kapele chybí. Bohužel těsně před začátkem přišli s řešením, snad jim pomohl někdo z diváků, že zpěváčce "chybí pindík". Takové sexistické komentáře si prostě mohli nechat pro sebe. Chápu, je těžké, co v těchto chvílích říkat. Oblibou moderátorů, jinak členů Maniac, je číst popis a historii kapel, které si zjistili na internetových profilech. Má to asi svůj smysl, přestože si myslím, že tomu přítomní příliš nevěnují pozornost a nevýhodou je, že řeknou už neaktualizované informace. Ovšem, měli se předtím s kapelou domluvit a kapela si informace má aktualizovat.



Jako komentátora hudebních akcí mě samozřejmě těší, že si z mých hodnocení hudebníci něco vezmou. A také, že mě z pódia pozdraví. Třeba zpěvačku Dominiku Doležalovou můj komentář ohledně hudebního zaškatulkování k rapu tak potěšil, že si na další koncerty vzala kšiltovku a rapové pasáže doplňuje hiphopovými gesty. Minule jsem psal, že tam vliv ska a reggae neslyším, tentokrát jo. Ony tyhle styly vlastně spolu tak nějak souvisejí. A tak je to se vším.

Lollipop-punkoví Maniaci nakonec získali místo posledních vystupujících. Tentokrát budu korigovat svá slova kritizující spojení popu s punkem, protože oni vlastně punkovou živelnost kombinují s popovými texty. Začínám je brát s nadhledem, přestože by si cizí písně už pomalu mohli odpustit, a oceňuju hudební přístup; jim jde nejspíš hlavně o pobavení, ne tak úplně o sdělení, což sami více méně přiznávají. Také je občas dobré uvědomit si druhý plán písně, kterou se snad proslavili, Čapí v kontextu čerstvě ukončeného zpěvákova vztahu.

Neziskový festival je esencí otevřenosti a bojuje se zdejší kulturní mentalitou a všeobecným zájmem o kulturní dění, které je, jaké je. Není potřeba nad tím úplně lámat hlavu, zájemce si vždycky cestu najde. A nutno věřit, že v době poměrně nepochopitelné kritičnosti vůči neziskovým organizacím, bude prostě líp.

Večer tvrdé muziky plný tolerance

Prostory studentského klubu, kam se dočasně přestěhoval kvůli nutné rekonstrukci, jsou menší, než jsem čekal a návštěvník býval zvyklý. Výho...