úterý 1. srpna 2017

Neziskový festival jako esence otevřenosti

Městské akce mívají pro svou oblíbenost značnou tradici. Každým rokem využívají hojných prostor, které zdejší nejrozsáhlejší městský park nabízí. Masarykovy sady v Jaroměři bývají pro své dvě části využívány pro různé příležitosti různými městskými organizacemi. Ukazuje jistou pestrost a kulturnost našeho ducha.

Návštěvnost festivalu | Autor: Petr Hrudka

Kulturním, ale hlavně sociálním duchem je plný takzvaný FestNeFest pořádaný Střediskem Diakonie Českobratrské církve evangelické Milíčův dům (nikoli Československé církve bratrské, jak informuje Náchodský deník; taková církev totiž neexistuje), jenž se pyšní třeba městskou finanční podporou, ale také podporou dalších organizací, díky čemuž může být pro návštěvníky zdarma.

O akci jsem referoval před rokem, jelikož jde také o hudební festival, a dokonce občas bývám svými komentáři tak znám, že jsem chvílemi samotnými organizátory osloven, co změnit nebo zlepšit. Organizátorů a jejich dobrovolné práce si nutno vážit, protože dělají zaslužnou kulturně-sociální činnost, které není nikdy dost.

Zpočátku si návštěvníci užívali pohodové rockové muziky od Wořežprutu nabízející převážně převzaté písně, u nichž jsem si říkal, jak je zajímavé, že v současnosti stále svým způsobem fungují, přestože pro svou notorickou známost ztrácejí původní charisma a stanou se z nich písně své doby. Dnes fungují, aspoň pro mě, jako nostalgická vzpomínka s ironickým úsměvem. Cožpak dnes vážně posloucháme třeba I Love Rock'n'Roll od Joan Jett & the Blackhearts, ale proslavené verzí Britney Spears? Na druhou stranu překvapí věkový průměr muzikantů. Nebojí se a nabídnou několik vlastních skladeb. Takže, jen tak dál a neustrnout u průměrného a nicneříkajícího bandu hrajícího všechno možné, jenom ne sebe.

Mezi tím se dětští diváci věnovaly hrátkám jako malování obličeje nebo skákání v nafukovacím hradu či trampolíně, přestože jim svou pozornost věnovali také muzikanti.

Další skupinou byla Band-a-ska s pohodovou a poměrně živelnou ska muziku kombinující popovou líbivost prezentovanou jednoduchými českými texty (nepočítám jednu anglickou), u nichž jsem dospěl k názoru, že je důležitější hlavně hudební složka, ačkoli se občasným kulturně kritickým obsahem nebojí. Nechyběly tak narážky na diváky nekonečných seriálů místo poslouchání muziky. A bylo to tak vlastně správně, protože je potřeba si uvědomit, že kritičnost ke ska prostě patří.

Pánové z kapely Kohout plaší smrt hráli sice slušný punkový rock, ale postupem času se jednotlivé písně staly monotónními, bez vývoje, bez vzrušení. Takže nevadilo, že jsem na nějakou chvíli z koncertu odešel a vrátil se na konec.



Po setmění přišli Něco chybí. A opět, stejně jako minulý rok, moderátoři řešili, co kapele chybí. Bohužel těsně před začátkem přišli s řešením, snad jim pomohl někdo z diváků, že zpěváčce "chybí pindík". Takové sexistické komentáře si prostě mohli nechat pro sebe. Chápu, je těžké, co v těchto chvílích říkat. Oblibou moderátorů, jinak členů Maniac, je číst popis a historii kapel, které si zjistili na internetových profilech. Má to asi svůj smysl, přestože si myslím, že tomu přítomní příliš nevěnují pozornost a nevýhodou je, že řeknou už neaktualizované informace. Ovšem, měli se předtím s kapelou domluvit a kapela si informace má aktualizovat.



Jako komentátora hudebních akcí mě samozřejmě těší, že si z mých hodnocení hudebníci něco vezmou. A také, že mě z pódia pozdraví. Třeba zpěvačku Dominiku Doležalovou můj komentář ohledně hudebního zaškatulkování k rapu tak potěšil, že si na další koncerty vzala kšiltovku a rapové pasáže doplňuje hiphopovými gesty. Minule jsem psal, že tam vliv ska a reggae neslyším, tentokrát jo. Ony tyhle styly vlastně spolu tak nějak souvisejí. A tak je to se vším.

Lollipop-punkoví Maniaci nakonec získali místo posledních vystupujících. Tentokrát budu korigovat svá slova kritizující spojení popu s punkem, protože oni vlastně punkovou živelnost kombinují s popovými texty. Začínám je brát s nadhledem, přestože by si cizí písně už pomalu mohli odpustit, a oceňuju hudební přístup; jim jde nejspíš hlavně o pobavení, ne tak úplně o sdělení, což sami více méně přiznávají. Také je občas dobré uvědomit si druhý plán písně, kterou se snad proslavili, Čapí v kontextu čerstvě ukončeného zpěvákova vztahu.

Neziskový festival je esencí otevřenosti a bojuje se zdejší kulturní mentalitou a všeobecným zájmem o kulturní dění, které je, jaké je. Není potřeba nad tím úplně lámat hlavu, zájemce si vždycky cestu najde. A nutno věřit, že v době poměrně nepochopitelné kritičnosti vůči neziskovým organizacím, bude prostě líp.

Taneční party životního nepořádku

Na zdejší kulturní poměry velmi slušná návštěvnost. Koncertní sál vojenského bastionu zaplněn zhruba do tří čtvrtin, což mají na svědomí pře...