středa 22. března 2017

Punk není mrtev, ať žije punk

Každá doba potřebuje svůj kritický pohled. Někteří kritizují aktivistickými činy, jiní se snaží o politickou nápravu jaksi zevnitř. Další, kteří cítí a potřebují potřebný nadhled a odstup, volí uměleckou cestu. Mají-li k tomu talent, ale přiznejme si, že k tomu vlastně talent tak úplně není potřeba. Stačí nápad, myšlenka a vůli k realizování.


Kdekdo si může oprávněně říkat, jak to souvisí s trojkoncertem pankáčských kapel. Právě tím, že jde o pankáče. Punk je svého druhu umělecky kritický hudební žánr poskytující svým posluchačům únik od reality, respektive spíš jejich kritický pohled. Posluchač tak může cítit jakési zastání, že mu hudebník zrcadlí, co ho ve světě kolem štve. Ale samozřejmě tomu nechybí potřebný nadhled a úsměv na tváři. Nemluvě o hudebním odpichu, kdy si každý může beztrestně zařádit.

Po dlouhé době jsem v klubu viděl dva navoskovaný pankáče s opravdu povedenými a barevnými háry. Bylo více méně sympatické vidět takovéto posluchače při koncertu stále začínající kapely Bez šance!, ačkoli poličtí mladíci působí už čtyři roky. Pořád je na nich vidět na mladá krev hudebního světa. Snaha a touha vykřičet do světa všechny těžkosti, být politicky aktivistický v tom nejlepším slova smyslu. Sice sympatické, ale jako bych stále cítil, že na to mají ještě čas.

Zpětně si z bandzonového profilu poslouchám písně Volantu, který vystupuje v policejních či armádních uniformách, každopádně snad jak současných, tak minulých. Osobně jsem kontext a smysl nepochopil. Až později, tedy druhý den po koncertě, mi kamarád vysvětlil, že by to mělo souviset s pardubickým fotbalovým armádním klubem Dukla. Nezdá se mi, že by to jakkoli souviselo s jejich tvorbou, protože vypraví všední příběhy bez ohledu na fotbal nebo armádu. Vůbec to tam neslyším. Časem se mi ale okoukali a trochu oposlouchali.

Závěr večera obstarali punkoví matadoři N.V.Ú, kteří Nepřichází v úvahu. Po těch letech pořád přichází. Neztrácejí šťávu. Nabízí známé motivy, gesta, ale neopakují se. Dokonce zahráli dosud nenahranou skladbu, takže se možná můžeme dočkat nových písní. Nejsympatičtější na tom všem ale bylo, že hráli na vypůjčených bicích od Bez šance!, mezi kterými zase hrál muzikant s tričkem N.V.Ú..

Sice vzpomínky trochu blednou, ale mladá generace se od svých vzorů inspiruje a dává najevo, že punk není mrtev.

Bez šance!, Volant a N.V.Ú, Bastion no. 35, Jaroměř, 17. 3. 2017

Mladá alternativní scéna pomalu roste

Hudba patří k uměleckým prostředkům vyjádření. Někdo se hudbou chce bavit, jiný sdělovat vážná témata a názory, které mu pomáhají vyrovnat s...