neděle 22. ledna 2017

Vasilův rubáš se vyjádřil. Helemese, co je normalita

Večerní procházka po známých cestách jako každá jiná. Jenže není. Ten večer proběhla inaugurace nového amerického prezidenta Donalda Trumpa. Svět se možná změní. Do sluchátek mi zní třetí album amerických raperů Run The Jewels, přiznaně velmi politicko-společensky kritických ve svých skladbách. A tak je to v pořádku.

Vasilův rubáš | Zdroj: vasiluv-rubas.cz

Patřím k lidem, kterým kritický pohled, respektive politický názor v umělecké formě nevadí. Naopak ho vítám. Pak se nevyhýbám různých debat, jestli je to dobře, nebo špatně, protože to každý vidí jinak. Někomu umělecká forma vadí a stává se protivnou, třeba kvůli svému přístupu k hudbě, ke které takříkajíc utíká, aby si od politiky odpočinul. Jinému to naopak může vyhovovat, protože se na problémy podívá jiným pohledem a třeba potřebným nadhledem či jízlivým komentářem.

Ještě před prvním koncertem jsem se bavil s přáteli, kteří neskrývali pohoršení nad nadcházejícím koncertem Tomáše Ortela, který má proběhnout v Městském divadle. Bude hrát akusticky a už se na mém facebookovém profilu, ale i jinde, rozjela diskuze. Potřebná diskuze. Ortel, nedávno připomínaná anticharta nebo právě koncert Vasilova rubáše ukazují, jak se lze, a že se to prostě stává, umělecky vyjadřovat k politickým problémům.

Právě posledně jmenovaní nabízí nadhled ve folkově multižánrové hudbě, jejichž texty se nebojí společenským tématům. Během koncertu se ptali, jestli jsou přítomni nějací náckové, nebo milovníci reggae či techna. Šlo o humor, jehož pomocí dávají najevo, co si o různých subkulturách myslí. Jsou proti náckům a nebojí se vyjádřit na podporu technařů, kteří byli v roce 2005 na rozhodnutí tehdejšího předsedy vlády Jiřího Paroubka rozehnáni na Czechteku. Bavily herecké grimasy Petra Rubáše. A jazzový nádech saxofonisty Borka Smékala jako hosta potěšil, překvapil a přišel vhod.


Po nich přišel nářez. Helemese. Společensky kritičtí. Není to člověk, je to prase, kolik má v kase zajímá se, není to člověk, je to prase, koryta plní co to dá. Nebojí se ničeho. Řekni mi, có je, řekni mi có je, normalita. A posluchač, stejně jako muzikant, si během řádění může dovolit cokoli. Správně. Hudebně náramný pocit z vydařené jazzově improvizační muziky. S radostí jsem se tanečně vyřádil, aspoň se o tom s přáteli pokusil. Rád na to budu vzpomínat. Jenom byla škoda, že chyběla zpěvačka Bára Něničková a její kabaretní temperament. Snad příště.

Tentokrát se klubový prostor zdál menší a komornější, hlavně kvůli rozhodnutí, že se bude hrát v hospodské části. Očekávala se skromnější účast, bylo to prospěšné, protože tak byly kapely takříkajíc na dlani. Jen si sáhnout.

Vasilův rubáš a Helemese, Bastion no. 35, Jaroměř, 20. 1. 2017

Mladá alternativní scéna pomalu roste

Hudba patří k uměleckým prostředkům vyjádření. Někdo se hudbou chce bavit, jiný sdělovat vážná témata a názory, které mu pomáhají vyrovnat s...