neděle 4. prosince 2016

Večer zpříjemňovali indie folkový písničkář a jazzově funkoví minusové minuty

Otevírám dveře klubu a všimnu si poměrně slušného zaplnění barové části, kde lidi tráví čas před začátkem koncertu. Zpozoruju, že můj bývalý spolužák, který tu má na starosti odbavení přicházejících za účelem vybírání vstupného, se právě věnuje jiným návštěvníkům v šatně. Slušně počkám, za což mi poděkuje. Jiní by asi bez obav prošli dál.

minus123minut | Zdroj: Facebook

Prohodíme spolu pár slov. Většinou se už od něj dozvídám, kolik se prodalo vstupenek v předprodeji a kolik jich zatím je už teď. Postupně číslo i při pokecu během přestávky stoupá ke stovce. Opravdu slušné, zvlášť na poměry jaroměřského klubu. Sami jsme si vědomi, jak to je. Zatím se spolu loučíme, abych si objednal pivo a tím podpořil chod klubu.

Místní mě už nějaký pátek, akce se tu skutečně konají většinou v pátek večer, znají, takže výčepnímu stačí říct, že si dám pivo. Náhle si všimnu dvou papírů nalepených na lednici plné tvrdšího alkoholu, vína nebo nealkoholických nápojů informujících, že tady je Spolek Bastion no. 35 - nezisková organizace. Nikdy předtím to tady nebylo. Není divu, když od začátku prosince funguje elektronická evidence tržeb a touhle informací nám dávají najevo, že se klubu netýká, protože nemá tak vysoký obrat. Tu hranici nikdy nepřekročí. To všichni víme. Tak to je.

Piva se po nějaké době dočkám, zaplatím a přidám se ke stolu, u kterého sedí staří známí. Proběhne klasická konverzace, jak se máme, co je u nás nového, a tak. Jako vždycky, když se tady vidíme. Dojde i na chvíli, kdy se pozastavuju nad tím, že tu jsou malé děti, ale vlastně proč ne. Jak jinak je vychovávat k dobrému hudebnímu vkusu, než právě návštěvou podobných koncertů? Snad to pro ně, neposilněné alkoholem, není tak náročné. Příjemný večer začíná a všechno dokresluje reprodukovaná hudba, stylově rocková, chvílemi poměrně undergroundová. Jak se patří.

Průběžně se zdravím s dalšími známými, třeba kluky z jiné kapely, což mě potěší. Muzikanti chodí na koncerty jiných kapel a to ani ten večer sami nemusí hrát.

Časem si uvědomím, že je puštěná tak nahlas, že není moc slyšet, zda už muzikanti hrajou. Ono to u předkapely zase tak nevadí, tedy to, že si jich všimnu třeba až po první písničce. Aspoň jsou už rozjetí a v příjemné hudební náladě.

Peter Aristone | Zdroj: iDNES

Odkládám prázdnou sklenici od piva za bar a jdu si poslechnout Petera Aristonea, slovenského indie písničkáře, který nás má rozehřát. Příjemná muzika. Ačkoli má základ ve folku, na pódiu stojí v popředí s elektroakustickou kytarou, není sám. Jeho muziku dokreslují violoncellistka, klavírista a bubeník. A je to náramné. Společně ten folk zkrášlují svým způsobem tanečními prvky známé z popových hitů míchajících drum'n'bass s country. Nezní to vůbec špatně a úplně hloupě jako v případě těch hitů, které bývají přeprodukované a zahuštěné tuc tuc tóny bez valného smyslu. Nádherná atmosféra, kterou pro mě kazí roztleskávání. Osobně jej nemám rád, jenom v případě, pokud začne samo publikum, nebo ho muzikant použije decentně v rámci rytmu hudby. Tady se to nepovedlo a ze začátku se lidi nechytají. Možná pochopitelně. Hudba jako taková mě ale příjemně roztancuje. Aspoň se o to v rámci svých sólových možností snažím.

Během koncertu občas odcházím pro pivo, a tak si povídám s přáteli a sdílím jejich bezprostřední reakce, které jsou více méně shodné, respektive jim dávám za pravdu. Ano, příjemná, pohodová muzika, u které vlastně člověk nemusí být úplně nutně pořád přítomen na hlavním sále. Ono se toho na pódiu zase moc neděje, to si přiznejme.

Koncert minus123minut | Foto: Petr Hrudka

Po přestávce přichází hlavní hvězda večera, jazz funkoví minus123minut. Před sedmi lety ukončili kariéru jako -123 min. A teď se zase dali dohromady. Předtím jsem o nich jenom slyšel, nikdy dřív je neviděl a nic jsem si od nich nepustil. Možná to byla chyba, což zpětně uznávám, když konfrontuju kamaráda se svým bezprostředním názorem (ale něco na něm pořád bude, pořád si za ním tak trochu stojím). Říkám mu totiž, že mi v tom chyběla špinavost a jistá míra improvizace. Vyvádí mě z omylu (později jsem si to zjistil), totiž jejich síla spočívala především v živých vystoupeních, které jsou z velké části tvořené improvizací. Ale nějak to během koncertu moc nevnímám, to muzikantství ano. Budiž.

Problém ale vidím v onom znovu spojení se. Necháme se překvapit, třeba z toho něco nového bude, ale jaký jiný, kromě společného vystoupení za účelem nostalgického vzpomínání na staré dobré časy z počátků skupiny, důvod comebackové turné vlastně má? Lidi jsou však spokojeni, jak jinak. A o tom to je.

Na závěr večera pomáhám s úklidem aparatury, trávím pozvolný noční čas popíjením alkoholu a popovídáním si s přáteli, kteří zůstávají do zavíračky. Kamarád mi třeba vypráví dávnou historku týkající se mého táty, který zemřel před osmi lety, a Ivana Martina "Magora" Jirouse, s nímž měl dělat rozhovor. K čemuž právě nedošlo. Večer pokládám za příjemný.

Taneční party životního nepořádku

Na zdejší kulturní poměry velmi slušná návštěvnost. Koncertní sál vojenského bastionu zaplněn zhruba do tří čtvrtin, což mají na svědomí pře...