pondělí 28. listopadu 2016

Lidi reagovali na výsledky populární ankety, lepší bylo trávit večer přímo na koncertech

Sobotní večer lidi trávili u televize. Nejspíš. Nebo prostě někde jinde. Poslední dva roky mám to štěstí, a myslím to vážně a upřímně, že místo koukání se na přímý přenos předávání cen Český slavík, mohu dát přednost návštěvě svého oblíbeného hudebního klubu Bastion no. 35 sídlícího právě v jednom z josefovských bastionů.

Rituály | Zdroj: Bandzone

Uznávám, že je klub mým oblíbeným taky kvůli tomu, že nám město a lidi v něm žijící prakticky nic jiného, dalšího nebo vhodnějšího nenabízí. Taky proto si ze mě někteří přátelé dělají tak trochu srandu, že na ně působím jako místní štamgast. Něco na tom bude. A prostě je občas lepší vyhnout se televizi, kterou bez tak prakticky už moc nesleduju, jít na živou muziku, a popřípadě se druhý den se při kocovině dozvědět z internetu, co se ten večer stalo.

Po sociální síti se to hemžilo různými komentáři reagující na stříbrné umístění Ortelu, potažmo jeho zpěváka Tomáše "Ortela" Hnídka právě v této anketě. Stačilo k tomu něco málo přes 20 000 hlasů (pro zpěváka přes 16 000). Na jednu stranu se tu umělci kritizují za politická vyjádření, a pak se tu hlasuje pro skupinu, v jejíž textech se to politickým kontextem svým způsobem jen hemží. Obě strany totiž hlásají svůj pohled na věc, každá jinou formou.

Je otázkou, jak lze v dnešní době výsledky brát vážně, protože se vítězové několik let nemění a už vůbec nereflektují kvalitu umělců. Jakou to má vypovídající hodnotu? Vlastně jenom tu, že se skutečně naše politické názory promítají do výsledků ankety popularity umělců. Ukazuje nám to, co dvacet nebo třicet tisíc lidí poslouchá. Mimo to se opravdu divím, že fanoušky takových kapel a samotné kapely takové ceny respektují, hlasují a cenu si přebírají.

Různé reakce od fanoušků nebo samotných hudebníků jsou ale legitimní a naprosto v pořádku. Jenom moc nenabízejí, co s tím dělat.

Na sobotní koncert tří skupin přišlo nakonec pár desítek lidí. Osobně jsem jich čekal víc. Ale prakticky to, kromě finančních důvodů, moc nevadilo. Kapely si to svoje odehrály. Poznal jsem rockovou kapelu Flattus nabízející slušnou muziku. Občas bych ale očekával temnější zvuk, který by kupříkladu písni Děti noci dodal vhodnější atmosféru.

Debutovou desku Vsaď na černou jsem černému popu Rituálů ohodnotit prakticky průměrnou známkou. Nic moc totiž nenabízejí, ani na živo. Jejich pěvecký projev je méně charismatický než u Flattusu. Sice mě zaujali přítomností slečny dodávající ženský zpěv a lehce gotický element, ale málo využitý. Zpěvačka jim víc sluší.

Večer, respektive noc zakončili mí čím dál víc oblíbení WITS, což znamená What Is This Shit. Přitom to vlastně sračková muzika vůbec není. Přinášejí totiž mnohdy zajímavou kombinaci ska a rocku. (A svou verzi skladby Muchomůrky bílé zvládli se ctí.) Jenom si člověk musí k nim najít cestu a přijmout jejich vztah k textům. Ty bývají totiž prakticky o ničem, ale je takřka kouzelné a právě vtipné, že sami to přiznávají a jde jim spíš o tu muziku. O tu jde totiž především.

Ani jedna skupina se nemůže pyšnit umístěním v anketě a je to tak prakticky dobře, protože zájem o ně vyjadřují roztančení fanoušci na koncertech. Kéž by jich bylo víc...

Večer tvrdé muziky plný tolerance

Prostory studentského klubu, kam se dočasně přestěhoval kvůli nutné rekonstrukci, jsou menší, než jsem čekal a návštěvník býval zvyklý. Výho...