čtvrtek 13. října 2016

Zpočátků ironický písničkář Xindl X se na své Kvadratuře nezachytil záchranného kruhu

Scenárista, který byl spoluautorem kultovního českého sitcomu Comeback, ale především písničkář Ondřej Ládek před osmi lety zazářil, přiznejme si to, svým debutovým albem Návod ke čtení manuálu pod pseudonymem Xindl X a nyní vydává už šestou desku s poměrně krkolomným názvem Kvadratura záchranného kruhu. Především po textové stránce se od debutu poměrně liší, ale hlavně mi napovídá otázku, čím (svým prvním albem) před lety tak oslnil?

Xindl X - Kvadratura záchranného kruhu | Zdroj: Musicserver.cz

Po druhém, už více soustředěném poslechu alba, respektive spíše prvním uceleném, protože jsem desku poprvé z různých důvodů po třech písničkách vypnul, si říkám, že si musím znovu poslechnout úplně první, které v jeho tvorbě považuju za nejdůležitější. Nejlépe se tak totiž pozná, jak hudebník takříkajíc vyrostl při vědomí poměrně odlišných desek reflektující buď rádiový produkt, nebo snahu o soužití s lidmi kolem nás.

Především Návod ke čtení manuálu přinesl poměrně ironický přístup ke společenským nebo partnerských problémům. S lehkostí a nadhledem. Troufám si tvrdit, že v kombinaci původně prostého písničkáře s kytarou na desce s regulérní kapelou to je poněkud nezvyklé. Proto, nebo asi proto se stal slavným. Od té doby ušel poměrně podivuhodný kus hudebně tvůrčí cesty. Kromě psaní textů pro jiné interprety a skládání jednoduchých písní komentující aktuální témata pro internetové médium, natočil desky s poměrně hloupými písničkami či takřka satirickými.

Aktuální nahrávku otevírá singl Na vodě, jenž Xindl X složil pro stejnojmenný seriál Milana Cieslara. Příběh nešťastníka, jehož život skončil na vodě, se přelije do melancholicky pochmurné Popelky variující známý příběh. Nic víc. Snad s dalšími Žábami v hrnci přichází známý Ládkův nadhled plný ironie: rýpe do všeobecného a povrchního čtení všeho možného na internetu, rýpe na obě strany, kdy podle něj jedna strana svou netolerancí přichází o toleranci, pochopitelně. Ale máme tu nějaké východisko? Nezdá se mi, že by Xindl X něco nabízel.

Další skladby se už linou na stejné vlně jedna za druhou. Ačkoli se kupříkladu ve Větru v Kešeni snaží o určitý pokus o zrychlený rytmus, ale pořád je v tom cítím povšechná skepse, marnost. Že by mi poslouchání písní dělalo nějakou radost? Je to vůbec cílem? Navíc si autor po textové stránce poněkud podřezává větev, protože nevěřím, že na koncertech zvládne artikulovat rýmovačky. Snaha o humor, co se týče nekrologu od Jana Rejžka, po dalším poslechu vyprchává. Následujícího Mývala považuju za nepovedený vtip, protože názvem odkazuje na zvíře, ale textově vypráví o svých holkách, kdy prvoplánově rýmuje názvy různých měst, přičemž gramaticky správně jsem někoho "míval". Zvíře se tam vůbec nevyskytuje.

Závěr desky už dotahuje celkový dojem. Mušle místy opakuje artikulační problém Větru v Kešeni. Deska sice nabízí zdánlivě srozumitelné písně, alespoň se o to snaží, což mírně - oproti jiným českým interpretům - oceňuju, ale už si nevím rády, co si z toho vzít. Jak se mám vzchopit, je-li to po mně svým způsobem vyžadováno? Obávám se, že se album pod svou složitostí samotné kvadratury, při které jde o sestrojení k danému kruhu čtverec o stejném obsahu, přičemž jde o konstrukční problém, nezachytilo záchranného kruhu a utopilo se nepřekvapující muzikou.


Hodnocení: 
Xindl X - Kvadratura záchranného kruhu (Universal Music, 2016), 38 min.

Večer tvrdé muziky plný tolerance

Prostory studentského klubu, kam se dočasně přestěhoval kvůli nutné rekonstrukci, jsou menší, než jsem čekal a návštěvník býval zvyklý. Výho...