neděle 9. října 2016

Během rockabilly punkového večírku se teplota za zběsilého tempu postupně zvyšovala

Místní rockový klub jaroměřský Bastion no. 35 navštívil poměrně slušný počet návštěvníků, ačkoli si kdokoli mohl přát, že těch lidí bude víc. Aspoň o trošku. Bohužel u nás panuje prazvláštní, přičemž mně vlastně poněkud chápavý přístup k živým koncertům, kdy lidi dávají přednost akcím bez vstupného nebo kapelám, jejichž umělecká hodnota je diskutabilní. Jsem si ale vědom toho, že je to akce od akce jiné, tím pádem složitější a takové naříkání je především zbytečné, protože jde hlavně o tu hudbu. Tenhle večer byl hudebně poměrně rozšířený. Základ měl v punku.

The Living Deads | Zdroj: fdncms.com

Pro několik lidí začali hrát mladí Bez šance!, kteří jsou známí svými texty s politickým podtextem, což opravdu z jejich pozice působí přinejmenším úsměvně. Takového pocitu se po několikáté návštěvě - jejich styl a určitá přímočarost se nezměnily - nezbavuju. Pořád to tam je. Tentokrát měli všichni trička s nápisem vlastní kapely. Opět jim bubnoval poměrně mladý bubeník, ale šlapalo to. Počet diváků odhaduju na deset až patnáct, průběžně se proměňoval, a pro ně to bylo víc, než čekali. Důležitější ale je, že si hraní sami užili, a přítomní nejspíš taky.

Dalšími, věkově a služebně staršími, pankáči byli S.P.S., tedy Snížená pracovní schopnost. Ačkoli je frontmanem Zdeněk Růžička, chvílemi se mi zdálo, že pěveckou úlohu tentokrát mírně převzal baskytarista Jan Sklenář, ale ta hlavní role Růžičkovi zůstala. Jako zůstala politicky angažovaná skladba textů, protože punk je ve své otevřenosti přímočarý. A jako správný punk jsem považoval chvíli, kdy si Růžička sundal tričko, sice do půl těla svlečený zůstal do konce koncertu, ale nešlo o punkové gesto, protože jaké by bylo, co by vyjadřovalo a každá punková kapela to nedělá. Bylo mu prostě horko.

A teplota se zvyšovala při amerických The Living Deads, se kterými přišla další odnož punku - rockabilly. Dvojice. Symphony Tidwell hrající na kontrabas a Randee McKnight obsluhující bubny. Jak dva zvládnou hrát tak rychlý styl jako rockabilly?! Ačkoli elektrická kytara byla nahrána, zvládali to náramně. Přicházelo dusno. Jak pro mužské, tak ženské publikum poměrně horké chvíle. Celou dobu Symphony odehrála spoře oděná, čímž je prý pověstná a taková je její image. A Randee si v jednom okamžiku sundal tričko. Co bych k tomu dodal? Bylo příjemné je pozorovat, poslouchat, seznámit se.

(The temperature is increased during the US The Living Deads, with whom came another offshoot of punk - rockabilly. Pair. Symphony Tidwell playing bass and Randee McKnight's drums. As the two manage to play as fast as rockabilly style?! Although the electric guitar was recorded, they managed it tremendously. It came stuffy. Both male and female audiences quite hot moments. Symphony played the whole time scantily clad and that's her image. Randee in one moment took off his shirt. What would like to add? It was nice to watch, listen, meet. See you again.)

Na závěr publikum roztančili Three Wild Guns. Opravdu ozbrojující pánové, u nichž bylo vidět, jak s rockabilly zápasí, ale přesto je baví a zvládají to. Stejně jako posluchače. Jejich zběsilé tempo náramně vystihuje závěr, kdy si Lukáš Hemelík stoupl na svůj kontrabasový nástroj.

Sám jsem si říkal, jak to všechny kapely, ale i všichni návštěvníci ve zdraví přežili a zvládli, protože šlo o čtyři koncerty v poměrně uzavřeném prostoru. Ale bylo to skvělé, příjemné, obohacující a především náramně poslouchatelné.

Mladá alternativní scéna pomalu roste

Hudba patří k uměleckým prostředkům vyjádření. Někdo se hudbou chce bavit, jiný sdělovat vážná témata a názory, které mu pomáhají vyrovnat s...