neděle 24. července 2016

Obnovený Oceán je Ve smíru po hudební stránce na hraně vážnosti a směšnosti

Oceán byla hudební skupina působící na sklonku osmdesátých a na počátku devadesátých let. V popředí se svým zpěvákem Petrem Mukem, který zemřel před šesti lety, přinesli tuzemskou podobu synthpopové novoromantické hudby. Vlastně šlo o gotickou muziku s až operním zpěvem, kterého se dokonale chopil právě Petr Muk. Záměrně jeho hudební rozsah označuju za operní, ačkoli vlastně doprovázel zvuk elektronických kapel nebo sám byl řazen do popové hudby. Inu, bylo to populární.

Oceán - Ve smíru | Zdroj: Bontonland


Sice nyní hodnotím nové album skupiny Oceán, která obnovila činnost před pěti lety s novou zpěvačkou, ale úmyslně o ní referuju v minulém čase, protože je otázkou, zda lze srovnávat nebo porovnávat tehdejší Oceán s Petrem Mukem s dnešní podobou Oceánu s Jitkou Charvátovou. Zda jde pořád o ten samý Oceán, který zanikl v mých třech letech a osobně jsem jej reflektoval vlastně čistě přes různé vzpomínkové pořady týkajících se Petra Muka.

Nemyslím si, že tentokrát dělají synthpopovou novoromantickou hudbu s gotickým nádechem, ale spíš prostou elektronickou muziku doprovázenou popovým zpěvem. A upřímně mám problém to brát vážně. Můžou muzikanti se zkušenostmi z devadesátých let přinést do současné elektronické hudby něco nového? Respektive víme, jak jiní dělají elektronickou hudbu, mnohdy vlastně lépe, tak jak máme jako posluchači přistupovat k desce Ve smíru a být přitom ve smíru?

Problémem alba je obsahuje celkem slušného Bludného Holanďana s až nepříjemně popově vlezlým refrénem, ale zároveň písně jako Dante, kterou v devátém Rejžáku na FullMoonZine okomentovali třeba Karel Veselý: "Všechno, co jsem si kdy myslel o hudbě Oceánu, se mi tady hroutí na prach. Romantický synthpop s andělským vokálem, který na střední poslouchali moji citlivější kamarádi? Ne! Kolotočářský eurotrash se zpěvem dominy, které kapelník vložil do úst sbírku nejhorších klišé. Těšil jsem se na očistec, z pekla jsem za ty čtyři minuty ale ani nevykouk." nebo Jakub Peřina: "Všechno, co jsem si kdy myslel o hudbě, se mi tady hroutí na prach! Nemám o „starém“ Oceánu žádný iluze, ale tohle už je na mě moc surrealistický. Tipuju, že začátky písně sahají k otevření Googlu a psaní „omnisphere free download“. V žánru pekelného popu doporučuju poslouchat spolu s novinkou Ariai od Sediq Shababa a Dana Landy. Krása strieda nádheru!" Oba nulovými body.


Deska je po hudební stránce na hraně vážnosti a směšnosti. A po několika posleších posluchač může přestat vnímat smysl písní, mají-li texty vůbec nějaký smysl, a jen se zaposlouchat do zpěvu, který mnohdy prakticky opakuje to samé. Neustále mám totiž pocit, jako by tam byl zpěv Jitky Charvátové pouze jako ozdoba. Jen, aby se neřeklo. Jen, aby hudbu něco doplnilo. Což ale neznamená, že není kvalitní, ale po každé nabízí takřka stejnou barvu hlasu a podobnou šablonu.

Ačkoli album vzniklo letos a svým způsobem k elektronické hudbě přistupuje takřka současně, zní devadesátkově, jako retro, což nejlépe vyniká v písni Doufám, že. Nakonec si vysloužilo ve směs pozitivní kritiku, mě osobně ale prostě nenadchlo, působí tak trochu směšně, možná z jiné doby.

Nějaké polsuchače si to zřejmě získá, otázkou zůstává, zda doba Oceánu není už někde jinde. Zda mu prostě neujel hudební vlak. Slovy Lenky Marie Čapkové ze zmíněného Rejžáku: "Chodila jsem s jedním, který hraje v kapelách, co mají k textům podobný přístup. No, ona si tam zpívá něco svahilsky… Trvalo mi, než mi to došlo. A budou lidi, kterým tohle bude připadat normální, ale je to sračka."

Hodnocení: 45 %
Oceán - Ve smíru (Warner Music Czech Republic, 2016), 43 min.

Mladá alternativní scéna pomalu roste

Hudba patří k uměleckým prostředkům vyjádření. Někdo se hudbou chce bavit, jiný sdělovat vážná témata a názory, které mu pomáhají vyrovnat s...