neděle 17. dubna 2016

Slovenské Tornádo Lue intimně vyzdvihuje beatnický přístup a zdařilé hudební ztvárnění depresivních textů

Alternativní tvorba má různé podoby. Sami hudebníci ke svým zvoleným žánrům často přistupují inovativně a individuálně. Tím dokazují svůj uměleckým um a přístup k muzice, která často vyznačuje jistou inspiraci.

Tornádo Lue | Zdroj: Tornádo Lue


Hudebníci ze Dvora Králové nad Labem z kapely Poslední lež hrají alternativní rock a svůj žánr, tedy čistě rockovou hudbu právě inovují o harmoniku. Alespoň mě by takové spojení nenapadlo. A ačkoli první dvě písničky trvalo, než se úplně sladil zvuk s hlasitostí, znělo to velice příjemně. Tak nějak tvrdě folkově, přestože kapela s folkovou hudbou vlastně nemá nic společného.

Chválím jejich přístup k hudbě a textům, dávali často najevo určitý odstup a nadhled. Různá průvodní slova k písním ironicky komentovali. A vlastně bylo smutně milé, že u nás rádi hrají poprvé, ale škoda, že jsme nepřizvali více přátel, ale stejně se nízkou návštěvností nenechali odradit a rozhodit.

Pro mě to bylo téměř hudební překvapení, které se mi líbilo. Jenom mým problémem prostě je, že mi při takovýto koncertech iritují stojany, na kterých hudebníci mají noty nebo texty písniček. Předpokládal bych, že pokud hrají autorskou hudbu, a to je případ Poslední lži, takové pomůcky nepotřebují a mě jako diváka poněkud ruší.

Také mi chvíli trvalo přistoupit na zpěvaččin silný hlas, snad až operní, který ale ze studiových verzí na bandzonském profilu není znát. Dlouhodobá kombinace mě jako posluchače trochu unavila, zvlášť když se na pódiu kromě dobrého hraní prakticky nic nedělo - tím pádem se mi zdálo, že přítomnost stojanů hlavně zpěvačku příliš omezovalo, ta by to mohla tanečně rozjet a zdálo se, že by jí v tom téměř nic nebránilo -, takže nakonec přišla vhod chvíle, kdy si diváci ve skromném počtu házeli z balónkem. Bylo to milé, trochu všeříkající, zpestření.

Slovenská skupina Tornádo Lue neznalé překvapí jistou intimností a jakousi skromností, kterou vyzdvihuje hudební zralost a až beatnický přístup. Snad ne úplně náhodou mi jejich hudební tvorba připomíná cohenovskou poetiku. Nebo jsem si na Leonarda Cohena prostě vzpomněl.

Bratislavští muzikanti překvapí českými texty, jde totiž o překlady Jana Zábrany básnické sbírky Ariel americké spisovatelky Sylvie Plath. Při vší úctě k již přes padesát let zesnulé autorce, jejíž básně vyšly až dva roky po její sebevraždě (zemřela v jednatřiceti letech), některé texty na mě působily poněkud banálně, ale neupírám a nezpochybňuju symboliku, kterou jistě mají.

Tříčlennou kapelu pak musím pochválit za zdařilou češtinu, ale především za velmi zdařilé hudební ztvárnění více méně depresivní a panické tvorby. Takže, když se zdá být text jednoduchý a pro mě jako posluchače spíše o ničem, zvyšuje ho hudební trefnost právě oné deprese, přesto nebo právě proto se jejich písničky dobře poslouchají a některé "věci" se staly hity.

Koncert byl pro mě nezapomenutelným zážitkem, hlavně tedy co se týče hudební složky, proto nebylo náhodou, když jsem se s jedním z kapely loučil s dovětkem, že hráli skvěle a snad zase někdy jindy.

Mladá alternativní scéna pomalu roste

Hudba patří k uměleckým prostředkům vyjádření. Někdo se hudbou chce bavit, jiný sdělovat vážná témata a názory, které mu pomáhají vyrovnat s...