pondělí 25. dubna 2016

Poletíme? svoje hraní doplňují improvizací. Jsou si taky vědomi současností

Skupina dobře vypadajících mužů hrající original banjo punk future jazz kántry v turbošansonovém duchu. Žádné zvuky nástrojů, co neexistují, žádné texty o věcech, co se nestaly, anebo nikdy nestanou. Jemné, přesto vulgární, přízemní, leč nad věcí, smutné, přeci veselé, sladké, přesto hořké.

Poletíme? | Zdroj: Electropiknik.cz

Předchozí slova jsem si vypůjčil z internetových stránek, protože ačkoli jde o určitý propagační text, vlastně naprosto přesně vystihuje divácký a posluchačský zážitek, jak z desek, tak z koncertu.

Koncert začal až po nějaké době. Známý se mě dokonce ptal, jestli vůbec někdy začnou. Nakonec byl spokojený. Já ostatně taky i s tím, že mně sice za běžných okolností trochu vadí přítomnost stojanů, ale v jejich případě mě jeden jediný nijak nerušil a respektuju, že byl používán pro držení playlistu. Jenom jsem si ho prostě všiml.

Návštěva koncertu skupiny, kterou jsem předtím mnohokrát slyšel a ve zdejším pevnostním klubu před rokem, má to riziko určité rutiny. Písničky znáte, ty lidi ostatně taky, takže jakž takž víte, co vás čeká. Tentokrát, pokud se nepletu, byl houslista jejich původní (jak jsem se minule dozvěděl, tehdejší hráč zaskakoval) a vyměnili baskytaristu. Na hudebním projevu kapely to nic moc nezměnilo, houslista se mi zdá více hudebnější a schopný improvizace.

Ostatně ona improvizace mnohdy doplňovala celý koncert, což se mi na tom líbilo. Spoluhráči mezi sebou komunikovali, tedy hudebně. Měli navázaný kontakt, pokud se něco "posralo", dokázali to vzít do hry a bez problémů navázat a písničku dohrát. Zároveň nechyběla určitá aktualizace, čímž dávají - především autor písní Rudolf Brančovský, který zároveň svoje texty zpívá a komunikuje s publikem - najevo, že si jsou vědomi, kde žijí. Takže ne náhodou píseň Mařena věnují paní Vášáryové "víc, než kdykoli předtím".


Poděkování za koncert. | Zdroj: Facebook

Dokonce sám Brančovský v jednu chvíli sestoupil z pódia a více tváří v tvář komunikoval a pomyslně dirigoval publikum a vybízel nás, abychom se svými hlasy přidali. Což se povedlo a bylo to smysluplné.

Celý koncert bylo příjemné a potěšující sledovat, jak si to každý po svém užívá, přičemž ti blíž k pódiu dávali více najevo, jak je muzika baví, jak je řízná a energická, a to přesto, že zpívají třeba o depresi. Vlastně mi je na nich sympatické, že o vážných věcech zpívají vesele a tak trochu pozitivně.

Mám přátele, kterým se jejich muzika z nějakého důvodu nelíbí a vlastně mě nijak konkrétně nepřesvědčili, v čem je jejich, zvláště pak poetika a příběhovost textů, problém. Osobně v tom vidím určité kouzlo multižánrovosti, kdy kupříkladu hraní na banjo není ničím zvláštním a nevnímám to poklesle nebo nudně. Pak právě svou uvolněností a bezprostředností, kdy se třeba trumpetista nestydí občas stínit si rukou čelo a oči, aby lépe vidět, jak si to užíváme. Nemluvě a jisté jazzově-rockové zručnosti bubeníka, který to dokáže pěkně rozjet.

Jediné, co bych jim mohl vytknout, jsou občas opravdu prvoplánově jednoduché texty, které chtě nechtě hrají na líbeznosti posluchačského ucha. Ale nemůžu za to, že se mi jejich hudba, poetika a nadhled prostě líbí.

Vesna má šmrnc a drží si balanc přijatelnosti

Pálení čarodějnic je lidový zvyk spojený s pálením ohňů a vírou v čarodějnice. Pod názvem Valpuržina noc je slaven také v německy mluvících ...