středa 16. března 2016

Při koncertu punkových E!E nenastalo Selhání systému



Teplá zima. Deset stupňů nad nulou. Mám před sebou cestu do svého místního oblíbeného hudebního klubu a míjím jen pár lidí. Říkám si, co asi lidi dělají v sobotu večer. Baví se doma u televize? Jdou s přáteli do hospody? Nebo dělají prostě něco jiného? Do toho mi příjemně chladný vánek hladí vousatou tvář. A ve sluchátkách mi zní úžasný popově r’n’bový song kanadského zpěváka Abęla Makkonen Tesfaye, jinak známého jako The Weeknd, ve kterém zpívá „nemůžu cítit svou tvář, když jsem s tebou / ale miluju to“ pravděpodobně o lásce ke drogám.

E!E | Zdroj: Punk.cz

Procházím chodbou a u vstupu mě čekají známí kamarádi starajíce se o finanční odbavení. Sto osmdesát korun za tři kapely je velmi slušná cena. Tady poměrně obvyklé. A mírně se cítím zaskočen poněkud těžkou otázkou, co by tady mohlo hrát. Nejlépe, co tady ještě nebylo a zároveň s jistotou slušné návštěvnosti. Každý může svým vkusem poradit. Já to mám se svým vlastně docela širokým rozptylem těžší. Uvědomit si, co znám, co z toho je české a co je vlastně známé. Něčím jsem přispěl.

Hospodská část je zaplněna několika desítkami lidí, na první pohled celkem příjemných pankáčů. Zaujme mě slečna s červeným melírem. Mladík s čírem pochopitelně vyčnívá. Mohlo by tady být ještě více lidí a kvůli mírné rozmanitosti hudebních žánrů pestřejší, co se týče typovosti hudebních nadšenců. Ale všichni jsme rádi aspoň za tohle.

Po objednání piva mě čeká povídání si s přáteli, mezi kterými je i majitel klubu, kteří mě rádi vidí. Přichází čas pro různé historky a vtipné průpovídky. Čas trávit do té doby, než to všechno vypukne.

První kapela přichází se snahou být textově angažovaný v punkovém rocku. Mohli by být ještě více odvážní. Divák by mohl ještě víc nabýt dojmu opravdového Selhání systému. Z mého pohledu se tak bohužel nestane. Dokonce dopravní značka „práce na silnici“ se stává zbytečnou a nic neříkající rekvizitou. Jako by tam ani nebyla. Kluci povětšinou na pódiu stojí. Jeden mě překvapuje svým outfitem ve flanelové košili, šále, šátku na hlavě a černých brýlích. Spíš zlatá šedesátá beatlesovek. Refrény jsou jinak jednoduché, což je vlastně v pořádku. K žánru to patří. Ačkoli si u podobných kapel cením jasně vysloveného názoru, písničky věnované Miloši Zemanovi se bojím. Celkově se mi různé strefování nebo naříkání třeba na armádu přijde spíš povrchně prvoplánové. Ale budiž. Lidem jde hlavně o muziku, která je skutečně úderná a zpovzdálí za zavřenými dveřmi zní industriálně. Což chválím. Minusem pak nakonec je zpěvákův projev, který není příliš lahodný uchu, jak se kupodivu ukáže při imitaci začátků jedné písně Jana Nedvěda. Ze začátku se mi pak zdá zbytečně omezován prostorem a nošením saka. Ten si pak svlíkne a zůstane v tričku a kšandách. Bylo to ale celkově docela slušné a pauzy, kdy popíjeli pivo nebo panáky, byly nakonec sympatické.

Vystřídal je punk-a-billový nářez Gold'n'Drunkards, kterému škodí angličtina. Hudebně to bylo slušné. Tak trochu dobré, ale osobně jsem z toho odvázán nebyl.

Překvapení nachystali punkoví E!E. Bavila hudba. Bavily texty. Bavil zpěvák, který si střídmě utahoval z publika. Třeba tím, že mezi posluchači poznal slečny z baru a divil se, že nejsou právě na baru a neobsluhují alkoholu chtivé zákazníky. Nakonec toho využil a objednal si rundu. Nebo ho u jednoho páru iritovalo focení si selfíčka. Zdálo se, že toho využije a připojí se k nim. Nakonec ne. Pití piva pak působilo jako všeříkající gesto. Hrálo to svou roli. Dočkali jsme se přídavku, snad hudebníci byli dokonce překvapeni.

Bylo to všechno dobré. Během pár hodin se klub vyprazdňuje. S přáteli si časem dávám pár panáků. Odcházím v pozdních hodinách doprovodit kamarádku domů. Snad bude tenhle rok pro klub přívětivý.

Vesna má šmrnc a drží si balanc přijatelnosti

Pálení čarodějnic je lidový zvyk spojený s pálením ohňů a vírou v čarodějnice. Pod názvem Valpuržina noc je slaven také v německy mluvících ...