pondělí 14. března 2016

Inspirace hudebními styly u Voilá! parádně funguje



Možná mám ve většině případů až přehnaně velké nároky, ale vždycky tak nějak předpokládám, že hudebník chce něco říct. Pak záleží, jak to je přijatelné a poslouchatelné. Občas se stane, že interpret svou tvorbou chce říct všechnu pravdu světa, nebo se mně to tak zdá, a tak se třeba neztotožňuju s Klusovou poslední deskou, ale naopak oceňuju genialitu a vlastně smutně perfektní načasování poslední desky Davida Bowieho. A jiní hudebníci s pozitivní vlnou naivních textů mě prostě nepřesvědčují.

Voilá! | Zdroj: Voilá!
 
Ono se to možná nezdá, ale má to trochu souvislost s těmito koncerty. Pokud jsem to totiž pochopil, pánové kolem Crossroad hrají převzaté starší blues rockové skladby. Hrajou je slušně a bylo to docela příjemný. Ale to je asi tak všechno, co k tomu mám.

A teď se dopustím snad až troufalého srovnání, ale tak, jak inspirace hudebními styly fungovala u Davida Bowieho (nebo je toho Bowieho až moc?), tak naprosto parádně funguje u Voilá!. Těmi jsem byl okouzlen už při koncertě na hradeckém divadelňáku, kde jsem na ně narazil vlastně náhodou.

Základem berme francouzský šanson. V pořádku. Starý hudební žánr, který má svoje proslavené umělkyně. A teď k tomu přidáme špetku diska, psychedelického až industriálního rocku, taneční muziky, lehkého triphopu (pokud by používali více elektroniky), u čehož nejsme daleko k rapu, nemluvě o opeře, která v jejich podání neruší a do hiphopového rytmu se prostě hodí. To všechno u nich slyším. Zvlášť mě těší, když při souvislosti s ostrovem Ibiza neslyším přihlouplou taneční muziku, anebo při vyprávění o první lásce není přehnaně romantická hudba. A má to svůj smysl, protože si cením, když sama skupina ke své tvorbě přistupuje takhle kreativně a převzaté skladby pojme po svém.

Pak vlastně nevadí, že většině francouzským textů holt nerozumím. Tentokrát pak slovenská zpěvačka Zdenka Trvalcová přišla ve třpytivé černé, takže to mělo v undergroundovém klubu jiný ráz (než na divadelňáku, kde mě bavila růžovými teniskami). Nesmím pak zapomenout na robot dance v Michalově podání. S čímž souvisí přeci jenom menší poznámka: možná by stálo za to přidat více vtipu, slušel by tomu kabaret.

Nakonec byla trochu skromnější návštěvnost adekvátní, protože velké davy v natřískaném sále tomuhle žánru spíš škodí. A těšilo mě, jak si to publikum, každý po svém, užívalo.

Napsáno za poslechu debutového alba Voilá! "Décollage", který jsem dostal po koncertě, za což kapele mnohokrát děkuju a těším se na druhou desku a zase nějaký ten koncert.

Vesna má šmrnc a drží si balanc přijatelnosti

Pálení čarodějnic je lidový zvyk spojený s pálením ohňů a vírou v čarodějnice. Pod názvem Valpuržina noc je slaven také v německy mluvících ...